White Witch (Mischievous 2) •Loki cz ff•

Kap.8 - Prospěch z nenávisti

Ještě dlouho po odchodu Ulyssea jsem se vítězně usmívala. Neznám lehčí cestu, jak získat vibranium.

Dalších pár hodin jsem vyřizovala telefony a dodělávala nějakou práci, abych mohla mít na příští dva dny volno. Stejně jako se chystal Klaw dodržet své slovo, já měla v plánu dodržet to své.

Začalo zapadat slunce. Ani jsem si toho nevšimla, a už byl večer. Vstala jsem ze židle a postavila se k oknu, vychutnávajíc si výhled na New York potopený v posledních paprscích Slunce. Nespustila jsem z něj pohled, dokud slunce nezapadlo, a město se neponořilo do tmy.

Zamyslela jsem se nad situací Coulsona a jeho týmu. Garrett jim už pár týdnů hezky motal hlavy, což bylo jen dobře. Garrett pak neměl čas na nic jiného, stejně jako Phil, který byl o dost menší hrozba. Garrettův problém byl, že byl loajální Piercovi. Ani Hydře, ani její myšlence, jen Piercovi. Proto jsem nad ním měla výhodu v tom, že člověk, o kterém si myslel, že je jeho nejvěrnější, byl můj.

{Flashback: před rokem, Toronto}

Čekala jsem, až dokončí svou misi a teprve když osaměl, jsem se mu ukázala. Podezřívavě si mě měřil, a už z dálky zkoumal moje slabiny, v případě, že jsem hrozba. Garrett ho vycvičil dobře. Zastavila jsem se asi metr před ním a mlčela.

„Kdo jste?" zeptal se mě zamračeně.

„Myslím, že jsme se už potkali," usmála jsem se na něj, a doufala, že si vzpomene. Potřebovala jsem na své straně schopné lidi.

Po chvíli přikývl. „Jste Tess Kainová."

Široce jsem se na něj usmála. „Takže si mě pamatuješ."

Přimhouřil oči. „Ano. Zahlédl jsem vás před rokem na Hellicarrieru. Spolupracovala jste s Avengers."

Zasmála jsem se. „To bych zrovna neřekla ale ano, viděli jsme se na Hellicarrieru. A ne jen tam."

„Nechápu."

Povzdechla jsem si. „Nevzpomínáš si? Moskva..."

„To jste byla vy," vydechl.

Usmála jsem na něj. „Kdo jiný myslíš, že by to mohl být?"

Rychle se otřepal z překvapení a začal se vyptávat. „Proč jste tady? A jak jste mě vůbec našla?" zeptal se.

„John Garrett." To jediné jméno ho přimělo vytáhnout bleskově zbraň a namířit ji na mě.

„Co. Chcete?" vyštěkl.

Zvedla jsem ruce v obraně, ale stále jsem se usmívala. „Nic," uklidňovala jsem ho. „Jen si promluvit."

Stále na mě mířil zbraní. „O Garrettovi?"

„Ano," přikývla jsem a přistoupila k němu o pár kroků blíž. Všiml si toho, ale nic mi neřekl, ani mě nezastřelil, tak jsem pokračovala ve svém proslovu. „Jen bych ráda věděla, proč jsi k němu tak loajální?"

„Jste od Shieldu?"

„Ale no tak," zasmála jsem se. „Myslíš, že když bych byla od Shieldu, že bys byl ještě na svobodě? Koneckonců, zradil jsi je a víš, kam posílají zrádce."

„Dobrá, ale co to má co společného s Garrettem?"

„Chci vědět, proč ho tak slepě následuješ?"