White Witch (Mischievous 2) •Loki cz ff•

Kap. 22 - Paladinův pád

Věnováno @Kristnaastn21 za její velice povzbudivé komentáře :* Doufám, že se ti to bude líbit ;-)

FURY

Bylo to opuštěné skladiště, na okraji města, přesně ten typ, kde se přesně v tuhle dobu, kdy zapadá slunce, slézají dealeři a jejich věrní zákazníci. Přesto to tu bylo opuštěné. S překvapením zjistil, že v okolí není ani toulavý pes, či jiné pouliční zvíře. Očividně i ty zvířata byly chytřejší než on, když se drží dál, pomyslel si hořce, a zamířil k jedinému viditelnému vchodu. Až když byl blíž, musel přimhouřit oči, aby si všiml velkého nápisu, nebo spíš útržku citátu, který zdobil zeď starého skladiště, umně nastříkaný červeným sprejem, doplněný kresbou hořících hříšníků v plamenech pekelných.

Převelký hustý dav tam prodléval,

společně všichni, muži, děti, ženy.

Naděje není nikde, pro ně ne.

Furymu byl verš povědomý, ale až když se za ním zabouchly se skřípěním dveře od skladiště, vzpomněl si. Božská komedie. Zasmál se, někdo tu má očividně smysl pro humor.

„Jsem ráda, že se stále bavíš," promluvil hlas z temnoty, která vyplňovala celé skladiště a Fury musel chvíli čekat, než se jeho oči přizpůsobily temnému prostředí. Sundal si z nosu sluneční brýle, už se neměl před kým schovávat.

Nelíbilo se mu, jak tohle začínalo, ale zachoval si klidnou tvář. „To tu budeme celou dobu potmě?" zeptal se, jako by mu na tom nezáleželo, ale uvnitř zničeho nic začal až zoufale toužit po světle, které ale bylo jen takový kousek od něj. Stačí jen otevřít ty dveře a- Ne. Není tu kvůli sobě, ani kvůli S.H.I.E.L.D.u, ale kvůli Chloe. Zůstal pevně stát na místě, i když mu po zádech přejel mráz, když uslyšel její smích.

„Snad se nebojíš tmy?" ozvala se opět, a Furymu na tom hlase začalo být něco povědomého. „Koneckonců, kolik let jsi v ní žil, a zabíjel..." Popošel pár kroků dopředu, chtěl vědět, proti komu stojí, potřeboval vědět, jako má šanci na přežití. Nepochybně to bude jedna z těch podřadných padouchů, kteří se mu chtějí pomstít za dávnou křivdu, kterou na nich údajně spáchal.

„Tma mi nevadí," promluvil po chvíli rozvážně. „Jen se mi nelíbí ty příšery, které v ní číhají."

Další smích. „Tak pohlédni na ty příšery," pronesla, a jakmile dořekla poslední slovo, skladiště se rozzářilo starými, ale funkčními zářivkami, a odhalil tak Furymu tři osoby uprostřed budovy. Jako první se jeho zrak zafixoval na dívku přivázanou k židli, která na něj stejně jako na fotce kulila vyděšeně oči, jen byla hubenější a na tváři se jí rýsovalo pár modřin. Když ho Furyho poznala, úlevou se jí vhrkly slzy do očí. Věděla, že jakmile tu je její strýc, vše bude v pořádku. To si Fury myslel také, do té doby, než skutečně pohlédl na osobu stojící za jeho neteří.

„Kainová," vydechl a snad poprvé ve svém životě se cítil beznadějně. Tess Kainová, opakoval si v duchu, ale stále tomu nemohl uvěřit. A přesto, tady stála, modré oči se mu vysmívající, vítězný úšklebek na rtech, bílé vlasy zářící a ironicky připomínající svatozáři, i přesto že mohl jasně na zarudlých kloubech jejích rukou, tak bezděky položených na ramenou Chloe, vidět rudé kapky krve, nepochybně patřící právě jeho neteři.

Překvapením ale nebyl konec. Další přišlo, když pohlédl na třetí osobu, klidně stojící vedle Kainové a šokem se mu rozšířili oči. Její obličej byl uvolněný, na rtech měla zasněný úsměv. „Hillová," vydechl, ale bruneta na něj nepohlédla, jen tam dál stála a hleděla zatvrzele do zdi, jako by mu nebyla schopná pohlédnout do očí. Rychle se ale vzchopil, koneckonců v minulých několika dnech se ukázalo, že zrada může přijít i z těch nejnečekanějších míst, jenže právě do teď dokázal ty zrady předpovědět a připravit se na ně. Teď... ne. „Teď pusťte Chloe," řekl pevně se zrakem pevně upřeným na Tess Kainovou.