White Witch (Mischievous 2) •Loki cz ff•

Kap. 23 - Horší než smrt

TESS

Hleděla na mrtvolu bývalého ředitele S.H.I.E.L.D.u ale místo klidu a uspokojení, které očekávala, až se jí dostane tolik toužené pomsty, stále hladověla. Byl to temný hlad, z hloubi její duše, takový, který toužil po další krvi, další smrti. Tess pohlédla na své ruce, jako by je viděla poprvé v životě, a na zbraň, kterou svírala. Pak se její pohled přesunul na Hillovou, která sebou téměř nepohnula. Tess jí hodila svou zbraň a její jasně modrý zrak se střetl se zamlženou modří, která pokrývala dříve tak půvabné oříškově hnědé oči.

„Víš, co máš dělat," řekla stručně agentce a rychle nahlédla na telefon, než ho vrátila do kapsy, aniž by nějak reagovala na nepřijatý hovor od Collina.

Hillová zasněně pohlédla na zbraň ve svých rukou, na zbraň, kterou Tess ukončila Furyho život. Šla se postavit na místo, kde jen před malou chvílí White witch stála, a s nezájmem hleděla na vzdalující se postavu bělovlasé ženy. Když pak o několik minut později vtrhla do skladiště policie, osvětlená tvář Marie Hillové dala na sobě znát mírné překvapení, a ani se nijak nevzpírala, když jí byly zápěstí sevřena v poutech. Nikdo nepřisoudil modrému zákalu, který pomalu začal mizet z jejích očí, velkou váhu, ačkoliv to bylo klíčové.

Nikdo si toho ani nevšiml, a tak byla věrná agentka S.H.I.E.L.D.u zavřena do cely, s příslibem soudu. Pro detektivy šetřící případ to bylo jednoduché. Doslova ji chytli s kouřící zbraní. Nad mrtvými těly. Sice jim chyběl motiv, ale když se dostatečně hluboko hledá, vždy se najde nějaká záminka. Jedinou nepohodlností pro něj byl fakt, že druhá oběť – Nicholas Fury – byl jen před pár dny prohlášen za zesnulého.

§

Mezitím ve Start tower různorodá skupina lidí marně čekala na agentku Hillovou. Až o hodiny později, když už byla tma, se Tonymu Starkovi podařilo zjistit, co opozdilo jindy tak dochvilnou pravou ruku Nicka Furyho.

Nejdříve s neuvěřením zíral na zprávu, kterou vyplnila newyorská policie o incidentu ve skladišti na okraji New Yorku. „To snad ne..." vydechl a všichni k němu otočili své zvídavé pohledy. I přesto, že stále netušili, co se před pár hodinami událo na druhém konci města, měli obličeje strhané starostmi.

Steve Rogers seděl v křesle a právě na něj byla asi nejvíce vidět únava posledních dní, i přesto, že jeho tělo se mělo uzdravovat mnohem rychleji než obyčejný lidský organismus. To ovšem neplatilo i o psychickém zdraví. Poslední dny... Když se dozvěděl, že S.H.l.E.L.D. je jedna velká lež – S.H.I.E.L.D, kvůli kterému obětoval vše. Peggy zemřela, Sam byl zraněn při jeho ochraně a Bucky – Bucky byl tam někde venku, sám, ztracený, a potřeboval jeho pomoc. A Steve si slíbil, že ho nenechá na holičkách. Najde ho stůj co stůj, ale i on věděl, aniž by mu to museli říkat ostatní, že potřebuje nějaký čas na zotavení. Nikomu by nepomohl, pokud by zemřel únavou.

Nataša Romanovová seděla v téměř až akrobatické pozici v křesle, přičemž měla nohy tak poskládané, že to vypadalo spíš jako několikanásobná zlomenina. Vypadala téměř, jako by se jí okolní dění netýkalo, ale i přesto si byla vědoma každého pohybu v místnosti. Především nedůvěřovala dvojčatům, která podle ní Stark tak unáhleně přivedl k nim. Připadalo jí, že se až moc snaží vykoupit se ze svých hříchů, tak, že nehledí na to, že mohou napáchat víc škody než užitku.

Falcon, neboli Sam Wilson, nevěděl, jestli se rozplývat nad tím, že je v sídle samotného Tonyho Starka, nebo být vděčný, že sedí na něčem pevném, a v nejbližší době mu nehrozí, že po něm někdo bude střílet, házet granátem nebo jinak usilovat o jeho život.

Byl zvyklý na ten nával adrenalinu, na ten pocit nezranitelnosti, který ho provázel; žil léta ve válečné vřavě, když bojoval za svou vlast za mořem. I to ohrožení života bylo svým způsobem známé, nebylo to rozhodně nic nového. Nejhorší ale bylo, když to vše skončilo. Když přišli následky, a když si je uvědomil. Když se začal cítit neskutečně staře a věděl, že ty rány, které utržil, se mu budou hojit mnohem déle než před deseti lety. Když mu dojde, kolik dobrých lidí – přátel i naprosto neznámých – zemřelo.

Nastal čas truchlení, kdy mohl tiše vzpomínat na padlé a přemýšlet nad tím, jak co nejlépe uctít jejich památku. Jedno bylo ale jasné. Ze všeho nejdříve pomůže najít Steveovi Jamese Barnese. To pro sebe přátelé dělají, obětují pro sebe cokoliv.

Otupěle se rozhlédl kolem sebe, prohlédl si lidi, z nichž znal důvěrně jen dva, a zeptal se sám sebe, jak se dostal mezi tuhle skupinu hrdinů/podivínů.

„Hillová byla zatčená," vysoukal ze sebe po chvíli tichy Tony a tak k sobě opět strhl - protentokrát nevítanou - pozornost.

První se vzpamatovala Nataša, která se z nich možná s Hillovou znala nejlépe. „Za co?" zareagovala pohotově. Mezitím dvojčata přeskakovala pohledy mezi členy týmu; i přes jejich nedokonalou angličtinu poznali, že se něco děje.

„Prej... za vraždu," odpověděl tiše Tony. Nedělal si iluze, nikdo z nich, a věděl, že určitě v minulosti někoho musela poslat „pod kytky", jak se tak říká, ale nikdy se to neocitlo takhle na světle. Dřív, než se kdokoliv z nich stihl zeptat na další otázku, Tony je předběhl. „Měla zabít Furyho..."

Všichni na něj překvapeně zírali; celým bytem se rozlehlo ticho, takové, ve kterém byl slyšet dech a pomalu i tlukot zrychlených srdcí. Vyměňovali si vytřeštěné pohledy; Steveovi, který byl myslí někde jinde, tak moc, že vlastně ani nestihl Starka popeskovat za to, že přivedl – nebo spíš svým způsobem unesl – dvojčata, to došlo jen o chvíli později než ostatním, a tak byla jeho reakce naprosto úměrná tomu, co se dělo v hlavách zbylých členů týmu. „Co to je za blbost?"

To, že se ale nikdo neozval – a, že ho Tony nechytl za tu „blbost" – bylo jasným znakem, že je něco hodně hodně špatně.