White Witch (Mischievous 2) •Loki cz ff•

Kap. 18 - Zoufalá doba...

„Ne. Ne. Ne!" Místností se rozlehl křik, který následovala modrá záře. Všichni v budově najednou neviděli nic než bílé světlo. Mnoho z nich zpanikařilo, ale naštěstí se jim zrak o chvíli později vrátil. To ale bylo bělovlasé ženě, která lehce zářila, naprosto jedno.

„Je nám to líto," promluvil na ni jeden z výzkumníků, neopovážil se na ni ale pohlédnout. „Netušíme, jak nás našli..."

Tess po něm šlehla pohledem a muž zmlknul. Omluvy jí teď byli k ničemu. Jsou pryč.

Ukradli jí je.

Chtěla vidět záznamy z kamer, ale naneštěstí byli všechny smazané nebo zničené. Bylo jasné, že to neprovedl žádný amatér. Žádný amatér by se totiž ani nedozvěděl o tomhle místě. Tak dobře je skryla, a oni je přesto našli.

„Zavolej mi Cheruba," rozkázala chladně a otočila se k černým obrazovkám. Jak se teď mohlo všechno tak kazit? Nejdřív ji zklamala Annabeth, pak Pierce a teď tohle... Co bude další?

Aniž by si to pořádně uvědomila, v dlaních se jí vytvořila modrá mlha, která o chvíli později vztekle rozházela celou místnost. Když pak do pokoje o pár minut později vešel voják, s krátce ostříhanými tmavě hnědými vlasy a medovýma očima, spatřil stát bělovlásku uprostřed pokoje, který vypadal, jako by v něm vybuchla bomba.

„Slečno Kainová?" oslovil ji s těžkým ruským přízvukem Cherub a stiskl v dlani svou zbraň. Ne, že by ji měl v úmyslu použít, ale dodávala mu na pocitu bezpečí. A toho nebylo kolem ní nikdy dost.

„Řekni mi prosím přesně, co se tu stalo," požádala Tess vojáka ledově klidným hlasem, který vůbec neodpovídal stavu místnosti, ve které se nacházeli.

Cherub se narovnal a začal. „Bylo to v noci. Já s mou skupinou jsme zrovna hlídkovali kolem, když nás napadli. Bylo to rychlé, věděli přesně, co měli hledat. Možná se nám některé z nich podařilo zranit, nevíme to jistě. Rozhodně to byli profíci."

Čarodějka přísně stáhla rty. Cherub se sám sebe ptal, jestli si vůbec uvědomuje, jak dokáže ostatní děsit tak jednoduchým pohybem. „To je vše, co mi o nich můžeš říct?" Za tím vyznělo nevyřečené: Tak za co tě platím?

Voják si neslyšně povzdechl. „Už jsem za nimi vyslal pár svých lidí."

„Tak ať pohnou," vyštěkla a frustrovaně si prohrábla vlasy. „Nemůžu je ztratit. Teď ne..." řekla potichu. Zabořila pohled do zdi a zavřela oči. Vše se jí sype pod rukama. Snažila se najít Lokiho, než to vzdala a vydala se sem. A teď, když přijela do své Sokovijské základny, zjistí, že jí je někdo vzal. Ale kdo? Nikdo se o nich nemohl dozvědět. Nikdo mimo laboratoře o nich nevěděl. Nikdo.

Otevřela oči a pohlédla na Cheruba, který z ní po celou dobu nespustil pohled. Nevěnovala tomu pozornost. „Nikdo odsud neodejde. Chci všechny vyslechnout. Někdo zevnitř jim musel pomoct. Není možný, aby se o nich jen tak dozvěděli."

Cherub přikývl a odešel.

Znovu si mimoděk prohrábla vlasy.

Musí je najít.

Bez Pietra a Wandy bude všechno k ničemu, protože oni jsou klíč.

§

{Flashback: před několika hodinami, Sekovia}

„Jarvisi, jak jsme na tom?" zeptal se Tony svého společníka a díky nočnímu vidění se rozhlédl po areálu. Hned po tom, co mu Jarvis znepokojeně oznámil, co se tu děje, nebo spíš své podezření – na umělou inteligenci byl podle Tonyho někdy až moc intuitivní – zavolal Rhodeyho a se Železnou letkou se to vydal prozkoumat. Mysleli ale, že tu je nějaké zapomenuté vědecké odvětví Hydry, ale nečekali tohle... Nemělo ho překvapit, že tam dělali pokusy na lidech. Tohle ale ani nebyli dospělí. Našli tam dvojčata, mohlo jim být tak šestnáct, sedmnáct... Víc ne. Tonymu se z toho dělalo špatně. Byli to děti.