White Witch (Mischievous 2) •Loki cz ff•

Kap. 5 - Vyvrženec

ANNABETH'S POV

Vešla jsem do školy a zamířila si to ke skříňkám. Po cestě tam jsem pozorovala lidi kolem sebe, jak se baví, smějí... a vrhají po mě divné pohledy. Na to už jsme si zvykla. Celý život jsem se cítila, jako bych nikam nezapadala. Všechny pěstounské rodiny, u kterých jsem byla, to věděli taky, i když jen podvědomě. To jim ale, stejně jako mým spolužákům, naprosto stačilo. Věděli, že je se mnou něco špatně a tak se tak ke mně chovali. Ignorování tedy pro mě bylo požehnáním.

Právě teď v mém životě byli jen dva lidé, kteří mě chápali a... nevím, možná mě i měli rádi. A ty dva roky, co je znám, byly dva nejlepší roky za mých osmnáct let.

Ucítila jsem, jak mi v kapse u kalhot zavibroval mobil, když ohlásil příchozí esemesku.

Ahoj Beth. Po zbytek týdne máme volno, takže si konečně můžeš odpočnout. :-) -Seb

S úsměvem jsem si přečetla zprávu a při vzpomínce Seba jsem se prostě musela usmát. Jeho prostě nebylo možné nemít rád. Ale hlavně proto, že to byl jeden ze dvou pro mě nejdůležitějších lidí na světě. Kdo byl ten druhý? No kdo jiný, než Tess Kainová...

TESS'S POV

Tentokrát, když jsem se probudila, už bylo venku světlo a kolem mě byly omotané dvě paže. Cítila jsme, jak se ke mně zezadu tiskne něčí tělo. Jakmile se mi vybavily vzpomínky na minulou noc, projela mnou vlna vzrušení. Loki žije. Pomalu jsem se začala otáčet, tak abych ho neprobudila. Když jsem znovu spatřila jeho obličej, tentokrát už plně osvětlený, nemohla jsme jinak než se začít usmívat... Měl zavřené oči a trochu rozcuchané vlasy. Takhle jsem ho nikdy neviděla. A... vím, že už je to ohraný... ale vypadal klidně. Vypadal, jako by ho nic netížilo, jako by to byl obyčejný člověk. Nic z toho ale nebyla pravda.

Opatrně jsem se dotkla jeho tváře, jako bych si chtěla ověřit, že je skutečný. Byla jsem potěšená, když jsem zjistila, že to nebyl jen sen.

„Tess," zašeptal a pak otevřel své nádherné zelené oči.

...

Seděli jsme u stolu a já měla tolik otázek... Chtěla jsem se ho zeptat, jak to že žije, jak to, že přišel až teď ale nějak jsem se k tomu nemohla přinutit. Pak jsem se ale zhluboka nadechla a konečně se zeptala.

„Jak to, že žiješ?"

Loki chvíli mlčel, než mi odpověděl. „Jednoduše. Použil jsem iluzi."

Přikývla jsem. Jo, to dávalo smysl. Pak mě něco napadlo. „To vloupání do skladu Shieldu, to jsi byl ty?"

„Jo. Chtěl jsem své žezlo zpět, ale jak vidím," pohlédl na můj přívěsek a usmál se, „předběhla 's mě."

„Ty jsi ho poznal?" zeptala jsem se nervózně a dotkla se Kamene.

Vstal se židle a naklonil se ke mně. „Samozřejmě, jen stále nemohu odkrýt tvou iluzi," zašeptal a zastrčil mi pravou rukou uvolněný pramen vlasů za ucho.

Vzhlédla jsem k němu a taky se postavila. Už tak nebylo fér, že byl o hlavu vyšší než já.

Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a pomalu nechala mizet iluzi. Přibližně jsem věděla, co se děje. Moje blonďaté vlasy se měnily na bílé. Pleť mi také zbělí a oči mi začnou zářit. Když jsem se na sebe naposledy podívala do zrcadla bez iluze, napadlo mě něco znepokojivého. Už nevypadám jako člověk.

LOKI

Sledoval, jak její iluze mizí. Chtěl na ni mít vztek, že mu vzala jeho Kámen, ale nemohl. Po tom, co mu v noci došlo, že to je ten přívěsek, ale nic z toho necítil. Necítil pocit zrady, ani vztek ani žádné jiné takové emoce. Jeho samotného překvapilo, jak málo mu na něm teď záleží.

Překvapením se mu rozšířily oči, když ji spatřil. Skutečnou ji. Přišlo mu, že jí vlasy září, stejně jako její pleť. Otevřela oči a pohlédla do těch jeho. Zasekl se mu dech v hrdle, když uviděl, jak vypadají její oči. Svítily stejnou modří, jako kámen, který měla na krku. Teď nevypadala jako člověk ale jako... bohyně, blesklo mu hlavou.

„Jsi nádherná," zašeptal a znovu ji políbil. Přišlo mu, že se jí po jeho slovech mihla v očích... úleva? V duchu si povzdechl. Jak by ji někdo v této podobě mohl nenávidět. Byla to nejkrásnější, co za celý svůj život viděl.

FURY, HILLOVÁ; TRISKELION, WASHINGTON DC.

„Pane," oslovila Furyho Hillová a čekala, než ji vezme ředitel na vědomí.

Ten si povzdechl a pohlédl na ni. „Ano?"

„Projekt se blíží ke konci."

„Dobrá, alespoň nějaké dobré zprávy."

„Co se děje, pane?" zeptala se znepokojeně Hillová. Fury zavrtěl hlavou, ale nakonec jí odpověděl.

„Máme čím dál víc problémů. Jako by se proti nám všichni spikli."

„Myslíte to vloupání?"

„To mi teď dělá nejmenší starosti," zavrčel Fury.

Hillová nakrčil obočí. „Co máte na mysli?"

„Všechno," rozmáchl se ředitel rukama, jako by tím chtěl dokázat váhu svých slov. „Nejdřív Klaw. Pak, když jsme ho už skoro měli, nám nějak uprchl a nikdo nám není schopný říct jak."

„Ano, o tom jsem slyšela," zamumlala Maria.

„Klaw nám utekl a přitom za sebou nechal tucet agentů, kteří si nic nepamatovali..."

„Stejně jako Harold Manning?"

Fury přikývl. „Přesně jako u něj. Až na to, že tihle zapomněli jen posledních pár dní, ne celý život, jako Harold... Jenže to není jediný případ," vydechl Fury.

„Cože?"

Pohlédl na ni a poprvé po letech vypadal skutečně vyčerpaně. „Za poslední rok a půl tu jsou desítky případů, kdy nějaký náš agent... prostě zapomene svou misi, při které měl někoho zatknout nebo zabavit nějaké nebezpečné zboží."

„A kde všude se to dělo?" Maria byla překvapená, že si toho nevšimla dřív. Na druhou stranu měla tolik věcí na starosti, že se jí nikdo nemohl divit, že jí něco takového uniklo.

„Po celém světě. Nezávisle na tom, jestli byla naše operace v Egyptě, Brazílii nebo Číně, stejně se nepodařila."

„Ale jestli to takhle bude pokračovat..."

„Musí to skončit, Hillová. Musíme zjistit, kdo to dělá a strčit ho do Mrazáku. Najděte někoho, kdo zjistí, kdo tohle všechno dělá."

„Ano, pane," přikývla Hillová.

„A Hillová," oslovil ji těsně před tím, než opustila místnost.

„Ano?"

„Jak je na tom Coulson a jeho tým?"

„Myslím, že začínají něco tušit. Ale starosti mi dělá Coulson. Měl by to vědět."

Fury zavrtěl rázně hlavou. „Zatím ne." Vstal a postavil se k oknu, které zabíralo téměř jednu celou stěnu. Spojil ruce za zády a zahleděl se někam ven. „Blíží se bouře, Hillová, a my na ni nejsme ani zdaleka připraveni. Coulson se teď musí starat o svůj tým, aby přežili příštích pár týdnů. Až pak ho můžeme seznámit s projektem T.A.H.I.T.I."

„Co máte na mysli tou bouří, pane?"

Fury na ni pohlédl. „To nevím, ale cítím, že se to všichni brzo dozvíme."

Přidávám o něco dřív, než obvykle ale podařilo se mi najít HD verzi Avengers 2, takže jsem neobvykle nadšená a spíš trochu sjetá XD. Doufám, že se vám kapitola líbila :-* Je sice o něco kratší, ale ta další, která je už předepsaná, i když nechápu, jak se mi to u Odina podařilo, má něco přes 2200 slov :-D 

Ještě bych chtěla poděkovat za ty krásné komentáře. Vždy zvednou náladu. A teď se půjdu znovu kouknout na Ultrona :33

Love U

-Dante