White Witch (Mischievous 2) •Loki cz ff•

Kap. 16 - Věčné jizvy

Stmívalo se, když se probudil, a ke své nechuti se probudil sám. Stejně tak nemohl vycítit Tessinu mysl nikde jinde v bytě. Zamračil se, ale pak se mu rozsvítilo; před tím se zmínila, že někam potřebuje jít. Rozzlobilo ho a částečně i zklamalo, že odešla bez něj. Pomalu se zvedl z postele, a když cítil, že se mu jen motá hlava, ulevilo se mu. Zastavil se před zrcadlem vedle postele a pohlédl do něj. Opět z něj spadla iluze – nelíbilo se mu, že se to za poslední dny stalo víckrát, než za předchozí dva roky. Teď, když byla Tess pryč, zjistil, že má opět po dlouhé době čistou hlavu. Najednou nedokázal pochopit, co ho vedlo k tomu, aby jí tolikrát ukázal svou pravou podobu. A co ho ještě víc mátlo, bylo, že jí to nevadilo.

Znovu na sebe pohlédl do zrcadla, a pořádně se prohlédl. Krvavě rudé oči mu zářily jako vždy a světle modrá pleť vypadala ve světle zapadajícího slunce ještě víc nepřirozeně. Zvedl ruku a přejel konečkem prstu po jedné z mnoha jizev, které jeho tělo zdobily. Tahle konkrétní jizva se táhla od klíční kosti a mizela až pod jeho kalhoty. Zavřel oči. Znal ji nazpaměť. Byla to jedna z jizev, se kterými se nenarodil. Při vzpomínce na to, když ji získal, sebou trhl. Cítil, jak se vrací to horko; skoro jako by to bylo skutečné a znovu hořel. Chtěl se nadechnout, ale nešlo to. Ne, teď ne. Ne znovu. Sípavě se nadechl a připadalo mu, že mu plíce naplnil znovu ten nesnesitelný vzduch z Helheimu.

Zatřepal hlavou. Ne, neudělá jí takovou radost. Stále se zavřenýma očima se opřel o zrcadlo a soustředil se na jeho chladný povrch. Tam přece nebyl chlad.

Byla tam tma.

Otevřel oči a pohlédl na zapadající slunce, které osvětlovalo posledními paprsky celý pokoj.

Konečně se mohl nadechnout. Zmizel pocit dusivého vzduchu z jeho plic a on mohl v klidu vydechnout.

Nebyl tam, byl na Midgardu. A postaral se o to, že zpět se už nikdy nevrátí.

S tou myšlenkou se narovnal a rozhlédl se po pokoji. Až teď si všiml malého papírku na nočním stolku. Vzal ho do ruky a zahleděl se na elegantní písmo.

Loki, opravdu jsem tě chtěla vzít s sebou, ale byl jsi vyčerpaný, nechtěla jsem, aby ses cítil ještě hůř. Prosím, počkej tady; měla bych se vrátit nejpozději do dvou dnů.

-T

Když dočetl poslední řádky vzkazu, znovu se zamračil a pak se ušklíbl. Ani náhodou neměl v úmyslu ji poslechnout.

V bytě se modře zablesklo a zlomyslný bůh se škodolibým úsměvem na rtech zmizel.

TESS

Připadalo jí, že se za celý den nezastavila. A k její nelibosti to nevypadalo, že něco změnila. Stejně jako její návštěva u Alexandera. Sice získala jména ostatních zrádců, ale to jí nijak nepomohlo. A před chvílí se dozvěděla, že loď S.H.I.E.L.D.u byla unesena. Nedivila by se – vlastně si byla dost jistá – že za to může Alexander, ale když se ho znovu pokoušela najít, zmizel z DC. Aspoň trochu rozumu má, pomyslela si trpce, ale to jí nijak nepomůže.

Netušila, co tím Alexander sleduje; sice viděla jeho myšlenky, ale smysl toho všeho jí unikal. Možná se přece jen zbláznil, napadlo ji. Zamračila se. Ani trochu se jí nelíbilo, že nemá věci pod kontrolou. A s jejím štěstím do toho zaplete Fury Kapitána a možná ještě někoho z Avengers. Fury. Při vzpomínce na ředitele S.H.I.E.L.D.u cítila, jak v ní roste vztek. Za poslední roky se pomalu snažila ho oslabit; a úspěšně. Do té doby, než Piercovi přeskočilo, a nechal unést tu loď – ať už na ní bylo cokoliv. Stačilo jí jen, aby popostrčila pár správných lidí správným směrem, a Furyho drahocenný S.H.I.E.L.D. se sesype jako domeček z karet.