White Witch (Mischievous 2) •Loki cz ff•

Kap. 13 - Princ dvou světů

TESS' POV

Jak reagovat, když vám někdo řekne, že umřel?

On zemřel. Ale jak to, že teď žije? A kdo ho oživil? A jak to že- Tyhle a podobné otázky se mi honily hlavou, než jsem se zhluboka nadechla a pokusila se je zklidnit. Moc a vztek, který jsem cítila vůči Piercovi se vytratil, ale nezmizel úplně - mohla jsem jasně cítit, jak hluboko uvnitř mě modře plápolá.

Utřídila jsem si myšlenky, a zeptala se na tu, která se mi hlavou honila nejvíc. „Jak to, že žiješ?"

Ošil se. „To ti nemůžu říct." Vyslal ke mně omluvný pohled. Lokimu to bylo líto? Už jen kvůli tomu jsem jen přikývla a rozhodla se nechat to být. Stejně jako všechny ostatní věci, které jsem v tuto chvíli nemohla vyřešit. „Jen, že mi pomohl někdo, o kom jsem nevěřil, že ho někdy uvidím. Nevím, jestli jsem si to vůbec přál," řekl už spíš sám pro sebe.

{Flashback: před několika měsíci, Svartálfheim - Temný svět}

LOKI

Thor odešel, a Loki mu to navzdory posledním dním, které strávili jako bratři, kterými nikdy nebyli a kdy se Loki cítil... chtěný, měl za zlé. Nevěděl, jestli ho nenávidí. Opravdu ve svém životě nenáviděl pouze Odina. Thorovi přátelé byli ale jen kousek pod ním a samozřejmě následoval Laufey, kterého si ale mohl odškrtnout ze seznamu, díky obrově hlouposti a naivitě.

Chtěl ještě naposledy pohnout prsty a nadechnout se, ale bylo to těžké. Tak těžké rozevřít rty a vdechnout vzduch do plic. Chtěl otevřít oči, ale nešlo. Vše co viděl, byla černota za jeho víčky. Netušil, že zemře takto. Hrdinskou smrtí. A opuštěný. Vždy si myslel, že ho někdo otráví nebo bodne dýkou do zad; tak by to udělal on. Ale ne takto.

V uších mu hlasitě duněly poslední údery srdce, které se snažilo z posledních sil udržet mrazivého obra naživu, stejně jako před jedním a půl tisícem let, tentokrát ale marně. Nebylo nic jako poslední výdech a prostě... zemřel.

3RD POV

Postava zahalená tmavě šedou kápí se přikrčila a opatrně rozhlédla. Ano, tam! Konečně našla, co hledala. V dáli leželo chladnoucí tělo prince dvou světů. Sama pro sebe se usmála a zamířila k němu. Odhadla to perfektně. Thor už byl určitě už s tou svou midgardskou vědkyní zpět na Ásgardu a ona mohla napravit, to, co před tolika lety pokazila - a konečně splatit jeden ze svých dluhů.

Konečně byla u něj. Ještě se naposledy rozhlédla, než k němu poklekla a položila mu dlaň srdce. Nemusela ani použít magii, aby jí bylo jasné, že je mrtvý. Nijak ji to ale neovlivnilo. Odtáhla ruku zpět a sevřela dlaň v pěst. Rty se jí zahýbaly, jak šeptala kouzlo, a pak, když dlaň opět rozevřela, zářila jí na ní modrá krychle. Věděla, že musí pracovat rychle, každou chvíli ji mohl někdo odhalit. Nebo spíš nepřítomnost krychle v paláci. Chytla prince za ruku, a zavřela oči. Stačilo jen pomyslet na místo, kde teď potřebovala být, a modře se zablesklo. Teserakt použila už po několikáté, ale stále si nemohla zvyknout na pocit, který ji tím provázel. Nevolnost ale i zároveň pocit naprosté svobody. To kameny uměli. Rozhodně se to ale nemohlo rovnat Heimdalovu způsobu cestování, po kterém většina - ať už lidí, nebo Ásgarďanů - končila na kolenou, s touhou vyhodit své poslední jídlo ven.

Otevřela oči, a odhalilo se jí tak temné místo, mnohem temnější a nehostinnější než Temný svět. Pohlédla dolů. Loki ležel stále na zemi, stále mrtvý. Vzhlédla. V dáli uviděla blížit se postavu, která jako by ale nehleděla na jakékoliv fyzikální zákony, a vznášela se několik centimetrů nad zemí, proto její chůze vypadala o to zvláštněji... a také děsivěji. Stejně tak její hlas, který k ní dolehl dříve, než by mělo být možné.