White Witch (Mischievous 2) •Loki cz ff•

Kap.12 - Věř v bohy

Až uvidíte:  ***  , pusťte si prosím písničku.

ALEXANDER PIERCE

Nevěděl, čím si může být jistý. Možná to přece jen byla chyba. Zavrtěl hlavou. Teď už bylo pozdě. Už to nešlo zastavit. Mohl jen doufat, že to stihnou a Nick ani nikdo jiný se v tom nebude moc šťourat.

Pohlédl na hodinky. Ještě jim zbývalo dost času ale i tak byl nervózní. Bylo tu tolik proměnných. Mohlo se zvrtnout téměř cokoliv. Stačilo tak málo...

TESS' POV

Mírně řečeno, byla to tichá snídaně. Ani jeden z nás od té chvíle, co jsem mu řekla „pravdu" o Jimmym, nepromluvil. Netušila jsem, co se Lokimu honilo hlavou, a i když jsem to mohla vědět, nechtěla jsem. Ne takhle.

Nadechovala jsem se, chtěla jsem prolomit to ticho, ale zazvonil zvonek. Někdy mám skutečně chuť ho vypnout.

Aniž bych Lokimu věnovala další pohled, vstala jsem a šla otevřít dveře. Ani jsem se nemusela dívat na obrazovku od kamery, kterou jsem měla nastavenou vedle dveří – za dveřmi jsem jasně cítila dvě mysli. Mužskou a ženskou. Co tu chtějí, mi došlo okamžitě, jak jsem otevřela dveře.

Policie.

Ani nemuseli vytáhnout odznaky, a bylo to jasné, už jen podle jejich levných obleků. I tak mi ho ale žena ukázala.

„Jste Theresa Kainová?" zeptala se a nenápadně nahlédla do bytu.

Přikývla jsem. „Ano, co si přejete?"

Její kolega si odkašlal. „Jsme detektivové z Newyorské policie. Já jsem detektiv Richard Priecher. Tohle," kývl směrem k ženě, „je moje partnerka detektiv Anna Bartová. Vyšetřujeme vraždu Samuela Wortha. Můžeme vám položit pár otázek?"

Chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem přikývla; otevřela jsem dveře dokořán a pozvala je dál. Zavedla jsem je do obývacího pokoje a mávla rukou k sedačkám. „Posaďte se," řekla jsem jim. Oba ochotně poslechli a sledovali, jak si sedám naproti nim. „Tak, co byste rádi věděli?" zeptala jsem se jich s úsměvem. Já přece neměla co skrývat. Samozřejmě, že ne, ozval se sarkastický hlásek v mé hlavě, rychle jsme ho ale umlčela.

„Byli jsme u vašeho bratra a ten nám říkal, že jste spolu včera šli na oběd."

Jako na zavolanou se tu objevil Loki a přitáhl k sobě tak pozornost obou detektivů. Jejich pohledy tikaly mezi ním a mnou a doslova jsem mohla vidět, jak jim v hlavě pracují kolečka a vymýšlejí nejrůznější verze toho, kdo to je.

Odkašlala jsem si. „Tohle je... Thomas Hiddlestone (já si to prostě nemohla odpustit :3 ), " vymyslela jsem si rychle; Loki pobaveně nadzvedl obočí, když zaslechl své „jméno", jenže přece ho nepředstavím pod jeho skutečným jménem. Tohle je Loki z Jotunheimu, vzpomínáte si? Předloni zničil skoro celý New York.

Detektivové se zvedli, představili se a potřásli si s ním rukou.

„Jsem její přítel," usmál se Loki, sednul si vedle mě a obejmul mě kolem pasu. Vyslala jsem k němu tázavý pohled, ale nechala jsem to být. Kdo ví, co jsme my dva vlastně byli...

„Takže," navázal detektiv Priecher na svou předchozí otázku, s pohledem upřeným na Lokiho, „kdy jste tedy viděla pana Wortha naposledy?"

„Jak jste řekli, měla jsem s ním jít včera na oběd ale nějak z toho... sešlo," pokrčila jsem rameny a mírně se pousmála, při vzpomínce, proč z toho sešlo. Loki myslel asi na to samé, protože mě lehce zmáčkl a usmál se na mě. Vypadalo to, že se mu rapidně zlepšila nálada, pokud to teda jen nepředstíral před policií.