Ahojky :) je tu neděle a je tu nová část :) doufám, že se bude líbit a předem se omlouvám za chyby :)
Emily
Zaparkovala jsem svoje auto na školním parkovišti jako každé ráno. Vzala jsem si věci, a pak vystoupila z auta, které jsem zamkla. Pomalu jsem se vydala ke škole, ale vedle mě zaparkovalo pro mě známé auto. Po chvilce z něho vystoupil Justin.
„Ahoj" pousmál se na mě, ale byl to takovej ten falešnej úsměv. „Ahoj" odpověděla jsem mu. „Doufám, že angličtinářka není nějaká píča, protože nemám fakt náladu" tak tohle bolelo za mámu. On to sice neví, ale i tak. „Je skvělá" řekla jsem víc hlasitě a trochu zklamaně. Na nic jsem nečekala a prostě šla do školy a bylo mi jedno jestli mi Justin bude chtít ještě něco říct.
Popravdě chtělo se mi brečet, já nevim proč se mě to tak dotklo, ale citlivost je teď na mých předních příčkách. Došla jsem do třídy, kam jsem si sedla k Nině. „Nepozdravíš?" ježiš. „Promiň" „Co se děje?" to je to na mě tak poznat? „Justin ráno řekl větu, že doufám, že angličtinářka není píča, protože nemá náladu" povzdechla jsem si. „Ranilo mě to, protože mluvil vlastně o mojí mámě, i když o tom neví" řekla jsem. „Myslím, že na to brzo přijde" usmála se na mě. „To určitě"
Najednou zazvonilo na hodinu, a tak přišla i moje máma. Vždycky chodí se zvoněním, což je nevýhoda pro ty, co chodí pozdě. „Tak, kdo chybí?" zeptala se celé třídy. Někdo jí samozřejmě jména nadiktoval. „Bieber" jaktože tady není? Ale mě je to jedno. Všimla jsem si jak se máma podívala na mě a pak hned na dveře, které se otevřely a v nich nebyl nikdo jinej než Justin.
„Pane Bieber v kolik zvoní?" tohle dělat neměla. Ona ví, že je drzej a stejně se ho ptá na tohle. „V devět" řekl úplně normálně. „Jsem ráda, že to víš, měl bys vědět, že pozdní příchody netoleruju, dneska máš štěstí, že jsem tě ještě nezapsala, běž si sednout za Emily a Ninu" moje máma se zdá být přísná, ale není to tak. Jen má ráda pořádek, jinak je hrozně hodná, i když si to někdo třeba nemyslí.
Justin protočil očima, ale nic neřekl a šel si sednout. „Minulou hodinu jsem říkala, že dneska budu zkoušet, takže to tak bude" máma se podívala na Justina. Bylo na ní vidět, že by si nejradši vzala Justina, ale jelikož je tu teprve druhej den, tak nemůže. „Nino, pojď ty" teď tady vzadu budu tvrdnout s ním. Nina se zvedla a šla k tabuli.
Když začala Ninu zkoušet, tak jsem šla na mobil. Samozřejmě, že to mi dlouho nevydrželo. „Doufal jsem, že nebude píča" to si dělá sranda. „Ona není" otočila jsem k němu hlavu. „Ne? Kdo na střední škole řeší pozdní příchody?" odfrkl si. „Tady každej, seš na lepší střední než kams asi chodil" „To jo, druhej den a už bych nejradši nepřišel, to se mi ještě nestalo" protočila jsem očima. „Kdybys nebyl debil, tak bys tady bejt nemusel" vytočil mě.
„Justine jestli nechceš bejt zkoušenej taky, tak buď zticha" jasně, že mluvil moc nahlas. „Je to píča" zopakoval hned jak se máma otočila zpět k Nině. „Neznáš ji" řekla jsem. „A ty snad jo?" jo a moc dobře. „Je to moje máma kreténe" otočila jsem se zpátky a nechala ho bejt, v tu chvíli se Nina vrátila zpátky do lavice ke mně a Justin už na mě neměl možnost mluvit díky pozornosti mámy. Zajímalo by mě, co si teď může myslet.
Když už konečně hodina končila vystartovala jsem ze třídy, abych nemusela čelit tomu debilovi. Naštěstí jsem s ním dneska už žádnou hodinu neměla a ani ho nepotkala.
**
„Co s tebou řešil Justin?" zeptala se mě máma doma. „Tebe" nevinně jsem se usmála. „Radši nechci vědět co" ne to fakt ne. „I tak bych ti to neřekla" přikývla. „Pokud příští tejden přijde zase pozdě, tak si ho na zkoušení už vezmu" zasmála se. „Bylo na tobě vidět, že ho chceš vyzkoušet" zasmála jsem se taky.
