Ahojky :) asi jsem hodně z vás v minulém díle zmátla :D takže v téhle části máte vysvětlení, tak doufám, že to pochopíte :) pokud jde o to, co jsem napsala, tak jsem to měla naplánovaný už od začátku story, co jsem ji začala psát, takže se omlouvám pokud se to někomu nebude líbit, ale prostě to tak je :D jinak děkuju všem moc za votes a komentáře, jste prostě skvělý a já vás miluju :*
Emily
„Same?" řekla jsem s totálním šokem. „Jo, jsem to já" přiblížil se ke mně blíž. „Ale vž-dyť ty" zakoktávala jsem se. Celý tohle byl určitě jen obyčejný sen, nebylo možný, aby byl Sam naživu, umřel při autonehodě, nebo ne?
„Vysvětlím ti to, ale teď potřebuju udělat jinou věc" než jsem stihla něco říct, tak mě silně objal. Pořád jsem si připadala jako ve snu, nebylo to možný, rozhodně ne. „Chyběla jsi mi" zamrmlal mi do krku a víc si mě k sobě natisknul.
Co se tady právě dělo?
Neměla jsem nejmenší tušení, co je skutečný, a co to má znamenat.
I když se Sam snažil mě k sobě tisknout, co nejvíc, tak já si okolo něj ruce neobmotala. Pokud je tohle opravdu skutečný a já nemám vidiny ani nic podobnýho, tak to je fakt hnusnej vtip.
„Co se tady děje?" odstrčila jsem ho od sebe a podívala se mu do očí. „Chápu, je to asi neuvěřitelný, ale vysvětlím ti to" začal mluvit a já měla nutkání ho praštit. „Děláš si ze mě prdel? Neuvěřitelný? Máš bejt mrtvej!" zakřičela jsem. „Ta smrt byla nahraná, nikdy jsem žádnou autonehodu neměl" zařval na mě a já zalapala po dechu.
Řekl, že smrt byla nahraná. Okamžitě jsem se k němu natáhla a vlepila mu silnou facku až otočil hlavou. „Jsi kretén" chtěla jsem mu dát ještě jednu facku, ale chytil mě za ruku, takže mi nedal možnost.
„Mrzí mě to, musel jsem to udělat" řekl tvrdě. Skoro vůbec jsem ho nepoznávala, změnil se a já taky. Nějak jsem necítila potřebu ho tady mít, jakoby to nic nebylo, že tady je, ale vztek jsem měla a ne malej.
„Takže jsi prostě nahrál smrt a já trpěla zbytečně?" uvědomovala jsem si, co se vlastně tady děje. „Mrzí mě to, Em" chtěl mě pohladit po tváři, ale já uhnula.
„Doprdele Same, jsi hajzl, lhal jsi mi celej náš vztah a teď se tu ukážeš? Co si jako mys-" nenechal mě domluvit, protože se přisál na moje rty. Zalapala jsem po dechu, a když udělal první pohyb, odstrčila jsem ho od sebe a vrazila mu další facku.
„Vím, že mě pořád miluješ, říkala jsi, že to bude navždy" a to byl ten problém. Když mě políbil, já vůbec nic necítila, žádná láska v tom nebyla.
„A co když už tě nemiluju?" překvapivě se na mě podíval. „Tomu nevěřím, ani náhodou" ale já jo, já totiž miluju někoho jinýho, někoho kdo mi pomohl, Justina. „Víš, asi jsi slepej, ale vidíš snad, že bych ti skákala kolem krku? Ne, to nedělám, protože ty máš bejt mrtvej a já se s tím už smířila" prskla jsem mu do obličeje.
Najednou se na mě díval zraněně, ale může si za to sám.
„Ale i tak chci vysvětlení, jak je možný tohle všechno?" rozmáchala jsem rukama. „Vysvětlím ti to, ale někde, kde nikdo nebude" mírně jsem přikývla. Napadlo mě jen jedno místo, sklad.
„Tak si sedni na místo spolujezdce" obešla jsem ho a došla ke svému autu. Věci, které jsem tu našla, jsem dala dozadu, aby na to neviděl a čekala až si sedne do auta, což netrvalo dlouho.
„Závodíš?" podíval se na mě, když jsem se rozjela. „Ne" jednoduše jsem odpověděla. „Kam teda jedeme?" pořád se na mě díval. Nikdy bych neřekla, že je tak otravnej.
