28

4.7K 222 5
                                    

Emily

Přesně jak jsem si myslela. Hned, jak Justin odešel, jsem zjistila, že jsem to dostala a aby toho nebylo málo, tak o hodinu později jsem si naměřila horečku a celkem vysokou.

Takže teď je něco kolem sedmé večer a já ležím v posteli v polospánku. Už jsem asi pětkrát usnula, ale hned se zase probudila. Vůbec mi nebylo dobře, takže jsem byla ráda, že mi brácha slíbil nějaké jídlo k večeři. Kim se tu zdržela až do šesti, takže bráchu vyspovídám až mi donese pizzu. No a Emma si hrála v pokojíčku, chvíli s Calebem a Kim, tak mi to brácha řekl.

„Tak tady to máš" vešel do mého pokoje brácha. „Děkuju" usmála jsem se na něj. „Jo, vypadáš hrozně" zasmál se a já ho probodla pohledem. „Počkej, až bude něco tobě" zazubila jsem se na něj.

„Tak a teď mi řekni, jak to dopadlo" zeptala jsem se, když jsem si dala pizzu na kolena a pustila se do ní. „Je trapný o tom mluvit, rozhodně ti to tady nebudu popisovat" zčervenal. „To nemusíš, jen mi řekni, jak to dopadlo" nakonec přikývl.

„Nejdřív jsme měli jídlo, no a pak jsem jí začal líbat a už to šlo samo" poškrábal se na zátylku. „Takže jste si to užili?" nesměle přikývl. „Bylo to skvělý" zaculil se. „Tak to jsem ráda" usmála jsem se na něj.

„No a co vy?" my. „Nic zvláštního, byli jsme v kině" řekla jsem jednoduše. „To je všechno?" povzdechla jsem si. „A co chceš slyšet? Není o čem mluvit" „Myslel jsem, jak jsi to zvládala s Justinem" no jasně, že myslel tohle. „Já nevím, neptej se mě na to" sklopila jsem hlavu. „Dobře, ale neměla bys to v sobě dusit" to jsem moc dobře věděla, a proto až mi bude líp, půjdu za Fredem.

**

„Vzbudil jsem tě?" řekl Justin omluvným hlasem. Bylo asi jedenáct a Justin zrovna stál ve dveřích domu. Netušila jsem, co tady dělal. „Zrovna jsem byla vzhůru" odpověděla jsem. „Můžu dál?" přikývla jsem a nechala ho vejít dovnitř.

Hned jsem si ale všimla roztrhnutého rtu, ve dveřích byla tma, takže jsem to neviděla. „Pane bože, co se ti stalo?" dala jsem si ruku na jeho tvář. „Twist" ale ne, už zase. „Proč tě pořád mlátí?" zavřela jsem za Justinem dveře a vrátila se zpátky pohledem k jeho tváři. „Řekl mi, že jsi děvka" zamumlal.

„Půjdeme ke mně do pokoje" vzala jsem ho za ruku. Společně jsme vyšli schody nahoru a dostali se až do mého pokoje. Světla se za námi zhasla sama, měli jsme je na automatické zhasínání.

„Sedni si" pokynula jsem mu a on to udělal. Došla jsem do koupelny, abych mu to mohla vyčistit. Když jsem si vzala vše potřebné, vrátila jsem se zpátky do mého pokoje a na Justina si sedla obkročmo.

„Máš ještě něco jinýho než ten ret?" podívala jsem se mu do očí. „Ne, tentokrát na to byl sám, takže je to v pohodě" dal si ruce na mé boky. „Máš moje tričko" začala jsem mu to čistit, hlavně aby tam neměl krev. „Včera jsem v něm taky spala" nevrátila jsem mu ho. „Jo, já vím" „Au" sykl bolestí. „Promiň" udělala jsem poslední pohyb a tím ukončila jeho trápení.

„Tobě už je líp?" trochu bylo. Teplota mi o něco klesla, ale pořád jsem jí měla. „Dostala jsem horečku, takže pokud by ti to vadilo-„ nenechal mě domluvit. „Ne, to je v pohodě" přikývla jsem a slezla z něj. Odhodila jsem odpadky do koše a vlezla si do postele, protože mi začalo bejt chladno.

„Proč jsi přišel?" promluvila jsem. „Protože jsi jediná osoba, která mi rozumí, se kterou si já rozumím" řekl zády ke mně. „Justine" přesedla jsem si k němu. Ruce jsem si položila na jeho rameno a hlavu měla u jeho zad.

FAST ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat