Emily
„Vzal jsem to" řekl Justin ve škole u skříňky. „Jako co?" nechápavě jsem se na něj podívala. „Ten byt, vzal jsem ho" pousmál se na mě a já už chápavě přikývla.
„Jaký to je?" zeptala jsem se. „Je to fakt pěkný, akorát si to tam musím zařídit, nechtěl jsem nic, co by tam bylo, protože by se mi to nelíbilo" vysvětlil mi. „Takže tam nic není?" vyzvídala jsem. „Je, ale půjde to pryč, zatím ještě budu u rodičů, ale chci to mít, co nejdřív hotový" řekl.
„Naši se ptali, jak nám to klape, sice viděli včera, že jo, ale ptali se i tak" obmotala jsem si kolem jeho krku ruce a Justin mě chytil za boky. „Fakt? A co jsi řekla?" usmál se na mě. „No, že jsi úžasnej" zasmála jsem se.
„Hej vážně, co jsi řekla?" přitáhl si mě blíž k sobě. „Nikdy jsem nebyla šťastnější" řekla jsem upřímně. Justin se na mě široce usmál, naklonil se ke mně a políbil mě na rty. Polibek jsem prohloubila a natiskla se na něj ještě víc. Justin rukama sjel na můj zadek a zmáčkl ho, díky čemuž jsem mu vzdychla do úst.
„Pane Bieber?" ozvalo se blízko nás a já se od něj rychle odtáhla. Mluvila na nás totiž ředitelka školy. „Provedl jsem snad něco?" zeptal se hned a já si poupravila tričko, které si mi trochu vyhrnulo nahoru.
„Pojďte se mnou prosím do ředitelny" řekla s vážným pohledem. „Hned" dodala. Justin se podíval zpátky na mě. „Uvidíme se později" vtiskl mi na rty jeden krátký polibek, a pak odešel společně s ředitelkou.
To jako něco provedl?
„Copak tak koukáš?" objevila se vedle mě Nina. Odvrátila jsem pohled od podlahy, kde před chvílí šel Justin a podívala se na ní. „Ale nic" falešně jsem se usmála. Nešlo mi do hlavy, proč Justin musel do ředitelny.
„No každopádně jsem ti chtěla říct, že vám to s Justinem sluší" nechápavě jsem se na ní podívala. Proč to teď říkala? Je pravda, že jsme se poslední dobou nebavily, protože byla pořád s Lilem, ale pár slov jsme prohodily.
„No díky" odpověděla jsem. „Hele já vím, že poslední dobou jsme se vůbec nebavily, ale ráda bych to napravila, co takhle nákupy?" usmála se na mě. Když o tom tak přemýšlím, nákupy by byly fajn, ale problém byl v tom, že jsem s ní nikam nechtěla.
„Víš, je mi jedno, co ti teď chodí hlavou, nebo co se děje, ale vykašlala ses na mě hned, jak jsi s Lilem byla poprvý, tohle kamarádky nedělají a já nemám zájem s tebou někam chodit" řekla jsem smutně. Bylo mi líto, že se to mezi námi pokazilo. Sice jsem s Ninou žádná velká kamarádka nebyla, ale byla pro mě ta nejrozumnější ze třídy.
„Je mi to líto, neměla jsem to dělat, až teď mi dochází, jak mi chybí kamarádka" řekla na svou obranu. „Ale já ti to nevěřím, už se s tebou nechci kamarádit, je mi jedno, že nebudu mít žádnou kamarádku, se kterou si rozumím, nestojím o to mít falešnou, to radši nebudu mít žádnou" řekla jsem jí to přímo do obličeje.
Tvářila se překvapivě, ale i docela chápavě, což překvapilo mě. „Jak chceš, ale pokud budeš chtít, jsem ti k dispozici" nijak extra smutně se netvářila, takže jí to v podstatě bylo jedno.
A mně bylo líto, že jsem to nepoznala dřív.
**
„Tak co se stalo?" přiběhla jsem k Justinovi, když se vrátil z ředitelny. Netvářil se nějak nadšeně, právě naopak. Koukala jsem na něj vyděšeně, totiž já se bála, co se stalo.
„Hej klid, neděje se nic vážnýho" ihned mě objal a já se k němu přitiskla. „Tak už mi to řekni" zamrmlala jsem. „Ředitelka se až teď dozvěděla, za co jsem v podmínce" podívala jsem se mu do očí. „Ona to nevěděla?" zakýval hlavou.
