Emily
„Cože?" překvapivě se na mě podíval. „Taky jsem tomu nemohla uvěřit" Justin se mi díval do očí. „Jsi si jistá, že to byl Sam?" chytil mě za ruku. „Mluvila jsem s ním, chtěl mi to všechno vysvětlit" pokračovala jsem dál.
„Vlastně chtěl potkat spíš tebe než mě jako prvního, jaká ironie, že?" ironicky jsem se zasmála. „Jsi celkem v pohodě" mluvil už méně překvapivě. „Díky tobě" nechápavě se na mě podíval. „To tys mě udělal znovu šťastnou, díky tobě jsem na Sama zapomněla" objasnila jsem.
„Jak je možný, že se vrátil?" zeptal se. „Předstíral smrt, protože se chtěl jít léčit, měl problém s drogama" chápavě přikývnul. „Odešel takhle kvůli tomu, že by mi to jinak musel všechno říct a já bych se s ním pak rozešla, chápeš to? Jak si doprdele mohl myslet, že je lepší předstírat smrt než rozchod?" začala jsem se rozčilovat.
„Klid, nemá cenu se nad tím rozčilovat" upevnil stisk na naších rukách. „Ale i tak nemůžu uvěřit, že není mrtvej" dodal Justin. To ani já ne.
„Víš co mi i řekl?" zakroutil hlavou. „Že mě pořád miluje a chce mě zpátky" Justin zase povolil náš stisk. „A ty? Co si cítila, když jsi ho viděla?" věděla jsem, kam tím narážel. „Nenávist, čistou nenávist na jeho osobu" nic víc. „Ani na moment jsem nechtěla být s ním, v mojí budoucnosti jsem viděla jen tebe, ne jeho" Justin se na mě pousmál.
Rozhodně jsem chtěla bejt s Justinem.
„Chci být s tebou, ne s ním, jinak bych ti tady neodsouhlasila, že budu tvoje holka" usmála jsem se nad slovem holka. „Pochopil bych to, kdyby ses k němu vrátila" zamračila jsem se. „I kdyby se mi city k němu vrátily, nemohla bych s ním bejt už jenom, že mi lhal, a to obrovsky lhal" povzdechla jsem si. „Navíc teď mám tebe a nemám v plánu tě opouštět" usmála jsem se na něj.
„Je to hajzl, byl to můj nejlepší kamarád a nic mi neřekl" u Justina se asi začaly projevovat reakce. „Řekl mi, že ti to chtěl říct, ale prej, že bys to ty řekl všechno mně, a to nechtěl" přikývl.
„Jasně, že ne, Emily Sam ti o mě nechtěl říkat, protože jsem špatnej, ale neuvědomoval si, že on je stejnej, v něčem ještě horší" přikývla jsem. „Byla jsem blbá, že jsem vůbec nic nepoznala, vždyť bral drogy, mohla jsem to poznat" jak jsem to mohla přehlížet?
„Každopádně, řekla jsi mu o nás?" čekala jsem, jestli se na to zeptá. „Jasně, že ne, je mu do toho hovno, ale hlavně jsem nechtěla vědět, co by udělal" „Stejně se to dozví a až to tak bude, nebude to dobrý" bude ho to bolet, ale to nebyl můj problém, já si svojí bolest už vytrpěla dost.
„Každopádně bude asi hodně překvapenej" zakřenila jsem se. „To bude, hlavně z mojí strany, však víš" přikývla jsem.
„Chce se znovu sejít, aby mi to mohl všechno říct" řekla jsem. „Ale ty nechceš, co?" přikývla jsem. „Potřeboval bych se odsud dostat co nejdřív a mít tě nablízku, zkusíš to zařídit?" znělo to tak krásně. „Samozřejmě, že jo, nechci být sama" Justin se ke mně nahnul a jemně mě políbil na rty.
„Mám tě hodně rád" do tváří se mi začala hrnout červeň. „I já tebe" řekla jsem nakonec. Bylo mi trochu líto, že mi neřekl jiná slova, ale i tohle pro mě moc znamenalo.
**
„Pane Bieber, měl byste tady zůstat" mluvil doktor u Justina na pokoji. Byla jsem za ním před chvílí s tím, že Justin potřebuje propustit, ale jemu se to nelíbilo. „Pokud mě nepustíte, podepíšu revers, ale nezůstanu tady" samozřejmě jsem chtěla, aby byl se mnou doma, ale zase jsem se bála, že by se mohlo něco stát, a tak jsem si říkala, jestli to je opravdu dobrej nápad ho pouštět.
