Emily
„To nemyslíš vážně" praštil do stolu rukou táta. „Emily, je to pravda?" zeptala se mě mamka. „Jo je to pravda" zamumlala jsem. „Proč zrovna on?" rozčiloval se táta. „Sakra Emily" povzdechl si. Tohle bylo špatný, hodně špatný.
„Justin znal Sama, vlastně to byli kamarádi a celou dobu mi Sam nic neřekl, možná proto se teď s Justinem kamarádím, řekl mi totiž všechno" podívala jsem se na tátu, a pak mámu.
„A ty mu věříš?" přikývla jsem. „Potvrdil mi to i Fredo, Justin mě celou dobu znal a učil Sama jezdit, prostě to tak bylo" pokračovala jsem. „Emily Justin není kluk pro tebe" řekl táta. „Já s ním ale nechodím" jen spím a kamarádím. „Takže spolu teda spíte? To na krku máš od něho?" mírně jsem přikývla na máminu otázku. „Já vím, je to strašný, ale stalo se a nedá se to změnit, nechci to změnit"
„A co od nás teď čekáš?" řekl táta. „Aspoň trochu pochopení" mírně jsem se mu podívala do očí. „Záleží mu na mně, tím jsem si jistá" dneska mi to potvrdil. „I když mi zakážete se s ním vídat nebo něco podobnýho, tak to stejně neudělám" dodala jsem.
I kdyby mi dali zaracha, tak to nepomůže.
„Navíc, to za co byl Justin na stanici ani nemohl on někdy, bral to na sebe za Sama, protože byl starší a jeho táta je policajt" bránila jsem ho. „Takže ani Sam nebyl kluk, co bych si pro tebe představoval" povzdechl si táta. „Nikdo není dokonalý" ani já ne.
„Máme o tebe jen strach, Emily" chytila mě máma za ruku. „Já vím" pousmála jsem se. „Takže to prostě podle tebe máme nechat jen tak?" podíval se na mě táta. „No, mohli by jste" co by asi chtěli dělat? „Vlastně je tady ještě jedna věc" bylo asi nejlepší to říct hned všechno. „Jako co?" nechápavě se na mě podíval táta.
„Emma a Justin se už znají, vlastně Emma si ho obrovsky oblíbila" šokovaně se na mě podívali. „Chceš mi říct, že jsi do toho zapletla i Emmu?" zamračila se máma. „Já za to nemůžu, to Justin. Jednou jsem jela s Emmou na jídlo a on se k nám přidal, aniž bych mu to dovolila. No a Emma se k němu hned měla, což mě totálně překvapilo" a já mu dál pomáhala se s Emmou stýkat.
„Takže Emma má Justina ráda?" přikývla jsem. „Ten výlet před Silvestrem, byl to Justinův nápad, ne můj a byl tam s námi" přiznala jsem. „Emily běž do svého pokoje" promluvil táta. „Ale-„ „Prostě běž, připrav se do školy" radši jsem kývla a odešla do svého pokoje.
Byla jsem zvědavá, co se bude dít dál.
**
„Em?" vešel do pokoje mého brácha. „Jo?" podívala jsem se na něj. „Naši se mě ptali na tebe a Justina" sednul si ke mně na postel. „A co jsi jim řekl?" odložila jsem mobil na stranu. „Nic extra, jen se mě ptali, jestli jsem to věděl a já jim řekl, že jo. No a pak na různý blbosti, na co neznám odpovědi" zasmál se. „Nebudeš mít něco? Kvůli mně?" nechtěla jsem, aby měl zaracha nebo tak. „Ne, jen to od nás nečekali" tak ještě, aby jo.
„Řekla jsem jim i o Emmě, když už. Bohužel mi na to vůbec nic neřekli, nevím, co bude dál, ale jsem si jistá, že Emma se Justina nevzdá" přikývl. „Hele, podle mě to časem pochopí" tak na to jsem byla zvědavá.
„Nejhorší je, že Justina neznají z té pravé stránky, není takovej, jakej si hodně lidí myslí, ke všemu má důvod" a já měla tu čest ho poznat líp. „On ti to řekl?" přikývla jsem. „Řekl mi hodně věcí a já ho chápu, nemá to lehký" má to ještě horší než já. Prožil toho víc špatnýho než já a mě ho bylo líto.
„No a jak to mezi sebou máte teď?" čekala jsem, kdy se na to zeptá. „Jsme kamarádi s výhodami, nic víc v tom nehledej" i když by se možná našlo. „Jak myslíš, ale možná je v tom něco víc" povzbudivě se na mě podíval. „Tak tomu nechám čas, ale nemyslím si, že jsem zamilovaná" ale nebyla jsem si jistá. „No ať je to, co chce, rozhodně ti pomáhá na Sama zapomenout" to byla pravda. „Jo, toho jsem si všimla" usmála jsem se.
