Emily
„Je to pravda?" zeptala jsem se ho se slzami v očích. Justin se na mě díval se smutkem v očích, a nakonec přikývl.
„Není to tak, jak to ale vypadá" pokroutila jsem hlavou. „Chceš mi snad říct, že to nejsi ty?" uchechtla jsem se. „To ne" sklopil hlavu. „Ale musel jsem to udělat" hlavu zvednul zpátky nahoru a podíval se do mých uslzených očí.
„Říkal jsi, že jsi s tím přestal" utírala jsem si slzy, ale nebylo mi to nijak extra platný. „Nelhal jsem ti, neudělal bych to potom, co ti udělal Sam" chytil mě za ruku, neodtáhla jsem se, dívala jsem se mu do očí a čekala na vysvětlení.
Nebyla jsem holka, co by utekla, chtěla jsem znát pravdu a já doufala, že mi jí řekne. „Vysvětlím ti to" chytil mě i za druhou ruku. Byla jsem pořád nahá a on taky, ale to nám teď bylo úplně jedno.
Než začal ale mluvit, tak přes nás natáhnul deku. „Nechal jsem toho, ani to už neberu" začal mluvit a mě pořád padaly slzy. „Jenže Twist mě vydíral a já nemohl dopustit, aby se ti něco stalo, tak jsem to udělal" nevěděla jsem, jestli mu mám věřit, nebo ne.
„Řekl mi, že jestli ty drogy neprodám, tak si tě najde a pěkně si s tebou užije" sklopila jsem hlavu. „Od doby, co jsem se do tebe zamiloval, jsem to nedělal" mírně jsem přikývla. „Chtěl jsem ti to říct, jenže jsem nevěděl jak, ale řekl bych ti to" podívala jsem se mu do očí. Byl v nich smutek a docela se mu i leskly, ale hlavně v nich byla upřímnost.
„Proč jsi tam měl i tu zbraň?" zeptala jsem se ho. „Vždycky ji musíš mít, oni tě kdykoliv můžou zabít" vysvětlil mi a já mírně přikývla. „Věříš mi?" zeptal se mě. „Já nevím, v mém životě už bylo tolik lhaní, že nemám ponětí, co je pravda" řekla jsem popravdě.
Začala jsem se bát, jestli mi nelže i Justin, kdyby to tak bylo, asi bych žádnýho kluka na nějakou dobu nechtěla. „Chápu to, ale musel to na mě narafičit, protože o tom, že by to chtěl fotit, nebyla řeč" samozřejmě, že to Twist vyfotil, celou dobu chce, abych s Justinem nebyla, udělá pro to všechno.
„Potřebuju si to promyslet" neměla jsem na něj důvod řvát. Pokud mi říká pravdu a chtěl mi to říct, chápu to. Navíc pokud ho do toho dostal opravdu Twist, tak je to pochopitelný, ale pořád tu bylo, jestli je to vůbec pravda. Co když pořád prodává drogy?
„Odvezu tě domů" mírně jsem přikývla. Neměla jsem se nijak jinak dostat domů, takže jsem ho musela nechat, protože pěšky by mě nepustil a já bych ani v noci sama pěšky nešla.
S Justinem jsme se oblékli do svého oblečení a potom v tichosti opustili jeho byt. Taky v tichosti mě Justin odvezl domů.
„Emily?" zavolal na mě Justin, když jsem vystoupila z auta. Vystoupil i on a šel směrem ke mně. Podívala jsem se na něj pohledem, ať mluví. „Miluju tě" pohladil mě po tváři. „Nikdy jsem ti nechtěl ublížit a vím, že teď mi asi nevěříš, ale nelhal bych ti, opravdu ne" pokračoval. Potom se ke mně nahnul a jemně se otřel rty o ty mé. „Dobrou noc" zašeptal a odstoupil ode mě.
**
„Emily? Co se stalo?" vlezla mi do pokoje mamka. Celou noc jsem přemýšlela o tom, jestli mám Justinovi věřit. „Nic" zamumlala jsem. „Broučku, neříkej, že nic. Poznám, když se ti něco děje, stalo se něco s Justinem?" smutně se na mě podívala. „Nechci o tom mluvit" sklopila jsem hlavu dolů. „Ublížil ti nějak?"chytila mě za ruku. „Fyzicky ne, spíš psychicky, ale ne jeho chybou" odpověděla jsem se sklopenou hlavou. „To nějak moc nechápu" ani jsem se jí nedivila.
„Mami?" podívala jsem se na ní, „Ano?" odpověděla hned. „Myslíš si, že to Justin se mnou myslí vážně?" nevěděla jsem, jak mě napadla tahle otázka, ale chtěla jsem znát její názor. „I když nevím, proč se mě na to ptáš, tak," odmlčela se, a pak pokračovala. „Myslím si, že se do tebe opravdu zamiloval, když jste tu spolu byli před námi, bylo na něm vidět, jak mu na tobě záleží. Ale nedokážu říct, jestli to s tebou myslí opravdu vážně" ale mě to stačilo jako odpověď.
