Emily
„Ahoj, princezno" objal Sam Emmu, která se na něj usmívala. „Co tu děláš?" zeptala jsem se nepříjemně. „Stýskalo se mi po ní" přitiskl si jí k sobě víc. Tak strašně moc jsem mu chtěla jednu vlepit, že to bylo fakt frustrující.
„Em? Kdo to-, Same? Co ty tu?" přišla sem máma. „Přišel jsem na návštěvu, pokud to teda nějak extra nevadí" nahodil úsměv. „No, vlastně-" podívala se na mě. Nevěděla jsem, co říct, natož dělat.
„Mami, může tu Sam zůstat, aby si se mnou hrál?" vložila se do toho Emma. „Broučku, myslím, že to není dobrý nápad" máma se koukala na Sama propalujícím pohledem. Samozřejmě všechno oba rodiče věděli, takže teď Sama taky nemají rádi jako já, no skoro jako já.
„Proč by ne?" zesmutněl ji hlas. „Myslím, že tu chvilku může zůstat" rozhodla jsem se nakonec. Sice Sama nenávidím za to, co udělal a pořád dělá, ale Emmu vždycky miloval, teda aspoň doufám, no ona jeho určitě.
„Díky" Sam i s Emmou vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. „Půjdeš ke mně do pokojíčku, hrát si?" usmívala se na něj Emma. „Rád, teda nejdřív potřebujeme svolení" podíval se na mě, a pak na mamku. „Samozřejmě" pousmála se máma s pohledem na mě. „Tak pojď, mám spoustu nových hraček" pištěla mu do ucha a než jsem se nadála, tak byli oba nahoře.
Tak takovouhle neděli jsem rozhodně neočekávala.
„Co tu dělá?" přišel za námi do předsíně táta. „Nemám tušení, ale kvůli Emmě tu rozhodně opravdu není" prohrábla jsem si vlasy. „Viděli jste její výraz? Neviděla ho rok a teď se k němu zase má, kdyby tu nebyla, neměla ho tak ráda, vyhodila bych ho" povzdechla jsem si. „Vždycky ho měla ráda" řekla mamka.
„Já nevím, co mám dělat, nechci ho mít na blízku, jenže bude všude, kde budu já, tím jsem si jistá" vešla jsem zpátky do obýváku, a pak šla do kuchyně, která byla s obývákem propojená.
Vzala jsem si skleničku a přešla k americký lednici, kde jsem si natočila vodu. „Každopádně já nechci, aby sem chodil, ani nechci, aby mi chodil za dcerou, když tý druhý ublížil" řekl táta.
„A co řekneme Emmě? Jak jí to chcete vysvětlit? Když se jí to zakáže, bude brečet, když teď ví, že Sam neodešel, tak s tím bude pořád otravovat, navíc Sam si k ní určitě najde cestu i tak" vypila jsem celý obsah skleničky najednou.
Byla jsem nasraná, a to byl tak krásnej den.
„Necháme je tak hodinu, potom ho prostě vyhodím, aspoň pro dnešek" řekl táta. „Čekám, kdy mi něco řekne na Kim" připojil se ke konverzaci i Caleb. „Jsem si jistá, že brzo" natočila jsem si další skleničku vody. „Půjdu se za nimi podívat" rozhodla jsem se. „Dobře" pousmála se mamka.
Odložila jsem skleničku na kuchyňskou linku a rozešla se nahoru.
„Musel jsem pracovně odjet, ale teď jsem zpátky a už tady zůstanu" dveře od Emmy pokoje byly pootevřeny, takže jsem tam nakukovala. „A ty s Emily už nebudeš?" zpozorněla jsem. „Víš, já a Emily jsme už jen přátelé" zamračila jsem se. To vůbec nebyla pravda, dával ji do hlavy hovadiny. „Emily je teď s Justinem, je to super kamarád, ale ty jí máš pořád rád viď?" Emma se chovala jako dospělá a ne jako dítě.
„Vždycky ji budu mít rád" usmál se na ní Sam. „Bohužel je šťastná s někým jiným" sklopil hlavu. Nevěděla jsem, jestli to hrál, nebo myslel vážně. V tuhle chvíli jsem opravdu nevěděla.
„Podle mě tě má pořád rád, ale nic se nemění na tom, že to je hajzl, kterej ti ublížil" zašeptal vedle mě brácha. „Já nevím, po tom, jak se choval je to těžko uvěřitelný" odstoupila jsem od dveří a šla ke svému pokoji. „Jsi v pohodě?" přešel ke mně Caleb. „Jen chci být teď sama" pousmála jsem se a vlezla do pokoje, který jsem i zamkla.
