Emily
„Tati!" vyhrkla jsem hned, jak jsem ho zahlídla sedět na židli před sálem. „Emily" zvedl hlavu a podíval se na mě. Pustila jsem Justinovu ruku, táta vstal a okamžitě jsme se navzájem vrhli do objetí.
„Jak jsou na tom?" zamrmlala jsem. „Ještě nic nevím" pomalu se ode mě odtáhl a smutně se podíval. „Em" Justin mě zezadu chytil za boky. „Sedneme si, ano?" zašeptal mi do ucha. Jakmile se táta ode mě odtáhl, zamotala se mi hlava a Justin to zřejmě zpozoroval. S jeho pomocí jsme došli k židlím, Justin se na jednu z nich posadil a mě si stáhl na klín.
Okamžitě jsem se o něj opřela a zavřela oči.
„Co se vlastně stalo?" slyšela jsem Justinův hlas. Podle zvuků jsem usoudila, že si i táta sednul, a to blízko nás. „Jely z nákupu a někdo do nich narazil ve chvíli, kdy už měly zelenou" popotáhla jsem, brečet jsem už začala před chvílí. „Budou v pohodě" usjišťoval Justin nás všechny. „Doufám v to" odpověděl táta.
Otevřela jsem oči a podívala se na Justina. Ve tváři měl smutný pohled, ale když zaregistroval, že se na něj dívám, pousmál se na mě. „Dobrý?" pohladil mě po tváři. „Jo" znovu jsem zavřela oči.
V tichosti jsme tu seděli nejmíň hodinu, než ze sálu přišla doktorka. „Jak jsou na tom?" vychrlil ze sebe táta. „Žijou" řekla hned. „Vaše manželka utrpěla vnitřní krvácení, ale podařilo se nám ho zastavit, měla by být v pořádku, jen má zlomenou ruku, ale to se zahojí" usmála se na nás.
„A Emma?" řekla jsem já. „Je v pořádku, má jen naraženou ruku, ale radši si jí tu necháme den na pozorování a jinak odřeniny mají obě, budou v pořádku" oddechla jsem si a nebyla jsem jediná. „Děkujeme" řekl táta. „Nemáte za co, určitě je chcete obě navštívit, je to pokoj 325 a 347, bohužel nemůžou být spolu na pokoji" všichni jsme přikývli.
Doktorka odešla a my všichni se vydali k pokojům. „Nejlepší bude, když vy dva půjdete nejdřív za Emmou, aby se nebála" řekl nám táta. „Jasně" chápala jsem to. „Pak tam přijdu" usmál se na nás a my přikývli.
V ruku v ruce jsme se vydali k pokoji, kde byla Emma, a Justin otevřel dveře, když jsme tam došli. „Emmy" ihned jsem se k ní přiřítila. „Emily" natahovala ke mně ruce, ale sykla bolestí. „V klidu, jsem tu" pohladila jsem jí po vláskách.
„Kde je maminka?" zeptala se mě hned, ale držela mě za ruku tou zdravou rukou. „Maminka je jinde na pokoji, ale je v pořádku, ano? Budeš se za ní moct jít podívat brzo" říkala jsem jí to s klidem. „Dobře" bylo na ní vidět, že je vyděšená. „Teď už je to v pořádku, nemusíš se bát" dál jsem jí hladila po vláskách.
Ucítila jsem dotyk na svém boku, který byl Justina.
„Bolí mě ruka" zakňučela. „Přejde to, ale budeš to muset vydržet" sednul si k ní na postel a chytil jí on za ruku a já jí hladila po vláskách. „Chci domů" stěžovala si dál. Podívala jsem se na Justina, protože jsem nevěděla, co jí říct.
„Já vím princezno, ale jeden den tu budeš muset zůstat" řekl jí. „Ale já chci domů a maminku" do očí se jí začaly hrnout slzy. „Neplakej, zůstaneme tady s tebou" řekla jsem tentokrát já. Justin po mě střelil pohledem, uvědomovala jsem si, co jsem to řekla, s doktorkou si o tom promluvím. „Opravdu?" podívala se na mě Emma. „Opravdu" dala jsem jí malou pusinku.
„A maminka?" povzdechla jsem si. „Maminku uvidíš zítra, ano? Ona musí odpočívat a ty taky, ale hned zítra ráno jí spolu navštívíme" začala přikyvovat. „Chce se mi spinkat" zívla si. Bylo už docela pozdě, takže jsem se nedivila. „Tak spinkej, budu tady celou dobu s tebou" ujistila jsem jí. Zabrala skoro hned.
