Emily
„Říkáš mi teď pravdu?" nemohla jsem tomu uvěřit, prostě to k němu nesedí, ale jeho pohled na mě mluvil za všechno, myslí to naprosto vážně. „Nedělám si srandu" očkem se na chvíli podíval směrem, kde byla Emma. Je to zvláštní, ale mám pocit, že se o ní stará, hlídá, aby se jí nic nestalo.
„Takže my dva jsme teď něco jako kamarádi?" nevyznám se v něm. „Dá se to tak říct" sám asi nevěděl, co má říct. „Justine, tohle je šílený, chci vědět, jak to mezi náma je" to je pro něj tak těžký říct, že se budem kamarádit? „Když se mi dva budeme kamarádit, všichni to začnou řešit, nejde o to, že by mi to nějak extra vadilo, ale nesnáším ty kecy okolo, nebyli by jsme pro ně kamarádi, ale něco víc" možná jsem ho na jednu stranu chápala, ale je to divný. „Fajn, tak to bude jako doteď" na to už mi nic říct nemohl, protože za námi přišla Emma.
„Copak?" usmála jsem se na ní. „Není mi moc dobře" zaleskly se jí oči. „Copak ti je?" hned jsem si jí vzala k sobě na klín. Emma se ke mně přitulila a já cítila její slzy na svém tričku. „Bolí mě bříško" zamumlala. „Emmy, nebreč, pojedeme domů ano?" mírně přikývla. „My teda pojedeme" podívala jsem se na Justina. „Jo jasně, akorát, nechceš s ní pomoct?" překvapivě jsem na něj zamrkala. „No, tak mi ji vezmi" přikývl a za chvíli si ji vzal k sobě. Emma se k němu přitulila, což jsem nečekala, ale fajn.
Oblékla jsem si na sebe bundu a šla jako první z KFC, Justin s Emmou mi byli hned v patách. „Dej ji do sedačky" otevřela jsem mu dveře od mého auta. Justin Emmu položil do sedačky a zapásal ji. „Děkuju" usmála jsem se na něj. „To nic" úsměv mi oplatil. „Radši pojedu" přikývl. „Uvidíme se" promluvil. Kývla jsem na souhlas, a pak už nastoupila do auta.
**
„A kdy zase uvidím Justina?" zeptala se mě Emma. „To už ti je líp?" zasmála jsem se. Doma jsme už nějakou dobu, a jak vidím, tak se Emmě udělalo líp. „Trochu jo" usmála se na mě. „Justina sis oblíbila?" je to zvláštní, za tak krátkou dobu. „Mám ho ráda" zaculila se. „No tak já si s ním promluvím a určitě tě brzo navštíví" pohladila jsem ji po vláskách.
„A ty ho máš ráda?" vykulila jsem oči. „No víš, my se tak dlouho neznáme" nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych Justina mohla mít někdy ráda. „On tě má rád" cože? „Ptala jsem se ho a on mi říkal, že tě má rád" to jako fakt řekl? Podle mě to není pravda, určitě to udělal jenom kvůli Emmě. Co jí na to teď mám říct? „Taky mi řekl, že Sam na mě kouká zeshora" šokovaně jsem se na ní znova podívala. Co všechno jí navykládal? „Ještě něco ti říkal?" zakývala hlavou, že ne.
Aspoň, že tak
**
„Jak jí je?" zeptala se mě máma. „Už líp, byly jsme v KFC a měla jen hranolky, takže to potom asi mít nebude" máma přikývla. „To ne, řádí chřipky, takže asi něco chytla, zítra s ní zajdu k doktorovi" kývla jsem. „Zajdu se na ní podívat" máma přišla teprve z práce, měla teda pěkně dlouhej den.
„Čau" pozdravil mě Caleb, kterej se tady najednou objevil. „Ahoj" usmála jsem se na něj. „Jak bylo ve škole?" ráda provokuju, tuhle otázku vždycky klade máma a nás všechny to sere. „Ségra, nech toho" otevřel ledničku, jak jinak. „Dělám si srandu" samozřejmě, že z lednice vytáhnul jídlo a vychlazený pití. „Jdu do pokoje" podíval se na mě.
„Počkej" zastavil se. „Buď potichu, Emmě není dobře, takže je možný, že spí" mírně jsem se na něj usmála. „Co jí je?" otočil se přímo na mě. „Byla jsem s ní v KFC a tam se jí udělalo blbě, takže nevim, máma říkala, že s ní zejtra dojde k doktorovi" přikývl.
