Emily
„Emmo, copak se děje?" promluvil Justin a já si začala rychle oblíkat zpátky tričko. „Zdál se mi hnusný sen" fňukla. Když jsem měla konečně na sobě tričko, otočila jsem se a viděla něco strašně roztomilýho. Justin objímal Emmu a ona okolo něj měla obmotané ty drobonké ručičky. „To nic, byl to jen sen" šeptal jí Justin. Věděla jsem, že v sobě Justin má nějaké silné city a tohle byl důkaz.
„Můžu tu být s vámi?" zamumlala. „Jasně, že můžeš" Justin se od ní odtáhl, ale stále ji držel. „Budeš tu i ty celou noc?" tohohle jsem se obávala. Justin tady nemohl spát.
„Zlatíčko, Justin musí jít domů" šla jsem k nim a dřepla si vedle Justina. „A pjoč?" zesmutněla ještě víc. „Už jsem ti vysvětlovala, že ho maminka s tatínkem nemají rádi" chápala jsem je, ale na druhou stranu toho pravého Justina neznali, já jsem ho teprve začala poznávat.
„Já tu chci Justina" vrhla se na něj. „Pjosím" začala brečet. Proč jsou tak děti tvrdohlaví? „Zůstanu tu, dobře princezno?" odtáhl si jí od sebe a podíval se na ní. Nemohl tady zůstat, tak proč to řekl? „Opjavdu?" přikývl. „Opravdu, budeme tu s tebou oba Emmy" pohladil jí po tváři. „Pojď, půjdeme si lehnout" vzal ji za ručičku a šel s ní k posteli.
Nebyla jsem schopná něco říct, byla jsem totálně mimo z toho, jak se Justin k Emmě choval.
Radši jsem zamkla dveře, protože tu byla možnost, že sem rodiče ráno půjdou. Možná to právě Justina přimělo k tomu tu opravdu zůstat, věděl, že zamknutí nás ochrání v tajemství. Když jsem zamkla dveře, šla jsem za nimi k posteli, kde Emma ležela v prostředku a Justin seděl na druhém kraji postele než já.
„Princezno, lehni si a já si zatím dojdu ještě promluvit s Emily, ano?" přikývla. Justin se na mě podíval a pokynul ke dveřím, abych tam šla. Takže dveře jsem zase odemkla a následovně otevřela. Nechala jsem projít za mnou Justina než jsem je zavřela. „Napadlo mě tady zůstat než usne" podíval se na mě. „A co ráno? Bude zklamaná, Justine" vlastně ani já jsem tu nechtěla zůstat jenom s Emmou. Vždycky jsem v tomhle domě byla s někým, bylo to jen ojediněle, kde jsem tu byla sama.
„A co chceš dělat? Mám tu zůstat?" přikývla jsem. „Teda pokud chceš" dodala jsem. „Ani nevíš jak rád jsem v přítomnosti Emmy, chci tu zůstat, ale dojdu si přeparkovat, aby tvoji rodiče neměli šanci nic zjistit díky mýmu autu" myslel na všechno. „Dobře, potom zamkni, klíče jsou na skříňce" přikývl, a pak šel dolů.
Vrátila jsem se zpátky do pokoje, kde na mé posteli ležela Emma, která ještě nespala. „Kde je Justin?" sedla si. „Hned přijde, lehni si zpátky" sedla jsem si na postel a pomohla jí přikrýt se.
„Pjoč maminka a tatínek nemají jádi Justina?" bylo strašně vtipný jak neuměla říct r, ale bylo to roztomilý. „Víš, Justin je podle našich zlobivý kluk, ale neboj se, určitě ho budou mít rádi" lhala jsem nejen jí, ale i sobě. Justina mít rádi asi nebudou. „Ale ty ho máš jáda" usmála se. „Jo, mám ho ráda" nemohla jsem jí říct, že ne, já sama nevěděla, jestli to tak je.
„Tak jsem tady" objevil se ve dveřích Justin. Hned za sebou zamknul a šel k nám do postele. „Emily tě má jáda" cože? Justin se na mě podíval a já se začala asi červenat. „To jsem rád, protože já jí mám taky rád" díval se stále na mě a já nevěděla, jestli to myslí vážně.
„Takže se máte jádi jako maminka a tatínek?" a tý jsou čtyři? Kam na to chodí? „Máme se rádi jako kamarádi" zasmál se Justin. „Já vás mám taky jáda" zívla si Emma. „My tebe taky" dali jsme jí s Justinem pusu na tvář. „A teď půjdeme spinkat" řekl Justin.
Oba jsme si lehli na jeden kraj postele a Emma ležela mezi námi. „Dobjou" přitulila se k Justinovi. „Dobrou, princezno" dal jí pusu do vlasů. Tohle bylo vážně strašně roztomilý. „Dobrou" řekla jsem a zhasla lampičku.
