Cesta za slobodou

176 13 4
                                    

Krev teče no síly neubývá

kolik času ti jenom ještě zbýva ?

Křičíš no nikdo tě neslyší

hledáš někoho kdo tvoji bolest utíší.

Slzy tvé po tvářích se valí

obchází tě lidi kterí tě dřív  "měli rádi"

každou vzpomínkou duši v tobě lámou

Můžou být věci tak jako dřív ? Nebo jako nikdy předtím?

Raději maluješ si široký úsměv štětcem černým...

Chtěla bys to napravit no už je pozdě

když stojíš s listem na železném mostě.

Nechceš li žít osamotě

nevidíš dál význam na takhle skazeném životě.


Tvář máš veselou no duši smutnou

nikdo nevidí uvnitř tú bolest ukrutnou.

Chtěla ses rozloučit a říct zbohem

když tvá tvář se zalila potem

stojíš a čekáš až tě někdo zachrání

no ty víš, že to jenom skončí bolestivým přistáním.

Pouštíš se zábradlí a vzlétneš vysoko

už dál necítíš ten bolestivý nepokoj.

Koukáš na sebe jak pláčeš v pokoji

a čekáš až se to všechno zahojí

koukáš jak utíkáš po louce úplně sama

trávy se dotýkaš bosýma nohama.

Necítiš se nikde jako doma

víš co chceš udělat a jsi si toho plne vědoma

jenom tak věříš že budeš konečně šťastná

protože na tomhle světe se cítíš tak prázdná.

Náhle otevřeš oči když letíš dole

usměješ se a uvědomíš si že tohle byla tvoje role

tá je u konce a nový příběh začína

přávě nastala tvá osudná hodina.


Duša, ktorá sa hľadáWhere stories live. Discover now