Tak dlouho čekala až se někdo objeví
a naplní ji chybějící náději
na samotu byla zvyklá už od mala
bolestem lidských srdcí dobře chápala.
Vědela jak svou bolest skrývat
a druhým lidem tou jejich z duši smývat
projevovat city ji vždy dělalo problém
i když to nikdy nevyznělo myslela to v dobrém.
Ze strachu že ji nikdo nepochopí
zavřela své srdce pred světem
zlý pocity se v ni neustále kopí
jeji duše se stáva zvadlým květem.
Už nechtěla aby ji nekdo zachránil
vědela žeby se ten člověk jenom zranil
na jejim tŕnitým srdci to své by nabodnul
a její černou duši celou zahlídnul.
A tak se se svým nitrem bije každý den
co chce rozum srdce dovolit nemůže
ví že i když je ji nekdo konečně hoden
strachu kteří ji užíra zevnitř nepomůže
a tak pluje životem nadále sama
snad se dožije dne kdy se vzbudí do světlého rána.
