Outsider

Problémy v ráji

Mám pro tebe to CD. Už se na tebe moc těším. Thomas

Taky se těším. Dobrou noc, miláčku. Molly

Třeba se ti o mně bude zdát. :) Thomas

V to doufám. :) :3 <3 Molly

Mobil jsem schovala pod polštář a zapnula radio. Začala hrát píseň Impossible od Jamese Arthura. Usadila jsem se na posteli, vzala do ruky tužku a začala psát další záznam do deníčku.

Nazdar deníku,
city jsou venku. Thomas mě miluje a já si konečně dokázala přiznat, že já jeho taky. Ano, miluji ho! Nemůžu uvěřit, jakto že jsem to předtím nevnímala. Pokaždé, když ho slyším hrát na bicí, mé srdce začne bít do rytmu. Když se na mě usměje, automaticky se začnu usmívat také. Říká, že pro něj budu vždy prioritou, ať se stane cokoliv. Třeba to jsou jen bezcenné řeči, třeba tomu nemám věřit, ale já chci a věřím mu. Vždycky jsem snila o lásce, jako je v pohádce a třeba ji právě teď prožívám, akorát v poněkud modernější verzi. Zde princezna nenosí obrovské hedvábné šaty a skleněné střevíce, nýbrž mikinu, džíny a ošoupané tenisky. Princ nežije v obrovském paláci s dvaceti komnatami, nýbrž v malé garzonce. Ale to kouzlo, které je mezi námi, zůstalo stejné.

Za dva dny je premiéra a všichni doslova šílí, profesorka Adamsová obzvlášť. Dostala jsem pět listů s dialogy i monology všech postav. Profesorka mě usadila do budky a zatímco já hledala začátek, na jeviště nastoupili herci. Dívala jsem se na Nicholasův nervózní výraz. Kapky potu mu stékaly po tváři. Jeho hlas se chvěl a celou dobu jen zmateně těkal očima po sálu. Stále nedokážu pochopit, jak může profesorka do hlavní role obsadit někoho, kdo ještě nikdy nevystupoval před lidmi. Začnu mu potichu napovídat. On však zpanikaří a odejde. Vyběhnu z budky a snažím se ho zastavit. Zastihnu ho v zákulisí, je opřený o regál s rekvizitami a zapaluje si cigaretu. Vytrhnu mu ji z ruky a zašlapu ji do země. „Tady se kouřit nesmí. Chceš mít ještě problém? Vzpamatuj se a vrať se na jeviště!" „Nezvládnu to. Nejsem na takový stres stavěný." Nicholas je homosexuál, je poněkud přecitlivělý, ale dá se na něj spolehnout. „Zvládneš to. Sebelítost tě nikam nedostane. Řekni si, že se musíš vzpamatovat a postav se tomu čelem." Nicholas se upřeně dívá na rožšlapanou cigaretu a zdá se, že přemýšlí. „Otec by byl na tebe hrdý. " řekla jsem. „Fotra do toho netahej." obořil se na mě a vztekle odešel.

Vtom do zákulisí přispěchala profesorka. „Kde je?" „Odešel." „Teď abych obsadila náhradníka." „Shakespear se zhrozí nad jeho troufalostí. Nezaslouží si účinkovat v takovém díle, jako je Hamlet." rozčílila se a hodila scénářem o zem. Bohužel si však všimla rožšlapané cigarety na zemi. „Ty tady kouříš?" „Ne, samozřejmě, že ne." "Opravdu? Mně se totiž zdá, že to před tebou je cigareta." "To sice je, ale není moje." "A čí?" zeptala se neodbytně. "Nicholasova." zpanikařila jsem a náhlásila Nicholase. Profesorka jen přikývla a pak odešla. Mám z toho opravdu špatný pocit. Ovšem, pokud to Nicholas opravdu vzdá a znovu se nepřihlásí, nemusel by mít vůbec s Adamsovou problém. Jestli to však nebude řešit přes vedení...

Seděla jsem u stolu v jídelně a zírala na cosi v mém talíři. Připomínalo mi to rozmixovanou stravu, která se dává kojencům, či jakýsi experiment zkombinovat koktejl s polévkou. Rozhlížela jsem se po jídelně, po plných stolech, z nichž se ozýval smích. Zdá se, že snad každý tu dokáže zapadnout a přesto je to tak obtížné a pracné trefit se jim do vkusu. Jakoby všichni byli zavření v nějakých bublinách, do kterých pouští jenom vyvolené. V bublině může být neomezený počet lidí. Je velmi těžké se do bubliny dostat, ale překvapivě snadné z ní vystoupit. A přesto všichni zde vypadají tak šťastně a spokojeně.

"Ahoj! Já jsem Grace a tohle je Hannah." řekla neznámá dívka, ukázala na druhou stojící vedle ní a sedla si proti mně. "Ty jsi Molly, že?" zeptala se Hannah, nesmělá dívka s tmavými vlasy a tlustými obroučky brýlí. "Ano..." "Nechtěly jsme, abys tu seděla sama." řekla mi Grace a usmála se, až jí zazářila rovnátka. Měla světlé vlasy s tmavým melírem upletené do copu. Obě vypadaly moc sympaticky a mile, nedokázala jsem však skrývat svůj údiv, že na mě opět někdo promluvil.

"Molly, jsi hrozně hezká. Připadáš mi fajn." řekla Grace, která na mě chrlila komplimenty, dokud jsme nedoobědvaly. Před jídelnou mě ještě požádaly o telefonní číslo a prohlásily, že z nás jednou budou dobré kamarádky. Celé mi to přišlo dost zvláštní, copak jde potkat někoho během oběda, strávit s ním dvacet minut a hned si být jistý tím, že to je tvůj nejlepší kamarád?

Šla jsem na školní parkoviště, Thomas tam měl na mě čekat a odvézt mě domů. Nemohla jsem ho však najít. Našla jsem jeho dodávku, ale Thomas nikde. Pak jsem ho konečně zahlédla. Stál v rohu parkoviště za starým oprýskaným mustangem a hádal se s Tamarou, potom mu vlepila facku...