Outsider

Večírek

V přehrávači opět hrála hudba a já jen klidně poslouchala, dívala se ven a představovala si, co asi teď Hannah dělá. Však ona to zvládne sama. Je to přece velká holka. "Molly! Večeře!" volá máma z přízemí. "Už jdu!"

"Specialita od šéfkuchaře!" zvolá táta a položí přede mne talíř s těstovinami. "Děkuju..." "Copak je? Připadáš mi nějaká přešlá." "Ale nic. Jen... Neřešte to." "Molly? Co je?" přidává se i máma. "Říkám, že nic!" "Tak fajn." odpoví máma a usadí se ke stolu. Po zbytek jídla už nikdo nepromluví.

Všechny ty emoce se vracely zpět jako vlna tsunami. Thomas nepřišel do školy a já o něj měla starost, přestože jsem si zapřísáhla, že už na něj nepomyslím. Byla jsem zvyklá žít poklidný a spořádaný život, ale ten nabral na obrátkách a je nyní jedno překvapení za druhým. Když se ohlédnu zpět, vidím, jak se to všechno změnilo. Nejsem tou, co jsem bývala. Vlastně ani nevím, kým přesně jsem. Za poslední půlrok jsem vystřídala tolik identit, že už je ani nestíhám počítat a potkala tolik nových lidí, že si vlastně ani nejsem jistá, jestli pro mě něco znamenají. Zda je přirovnat ke kapkám deště, které sjedou po čelním skle a zpět se již nevyšplhají nebo k obrovským broukům, kteří sice spolu s kapkami sjedou dolů ale na skle zanechají flek. Nebo jsou to zkrátka lidé, které jsem na své cestě přibrala a bráním jim vystoupit z auta. Těžko říct do jaké skupiny patří Thomas. Možná je to ten brouk...

Musíme si promluvit. Thomas

Ne, nemusíme. Není o čem mluvit. Molly

Myslím to vážně. Potřebuji tě. Přijeď na místo, kde jsem ti vyznal lásku. Thomas

Díky, nemám zájem. Molly

Slíbím ti, že po tomhle už o mně neslyšíš. Thomas

Bylo devět hodin večer a já se klepala zimou. "Co chceš?" zeptala jsem se vyčítavě. "Chci ti říct pravdu." odpověděl Thomas se skloněnou hlavou. "Tak to brzo. Víš co? Nebudeme se zabývat minulostí! Je to pryč! Celý náš vztah je pryč! Vzdej to!" "Molly, to s naším vztahem nesouvisí. Nesouvisí to s tím, co je mezi mnou a tebou." "Co BYLO mezi mnou a tebou." "Molly, mé city k tobě to nijak neovlivnilo." "Bla, bla, bla... Tak už to vyklop! Ať to máme za sebou!" zařvala jsem na něj a uvědomila si, jak to zní. Projevila se další moje identita. Bezcitná a sobecká. Ale v tu chvíli jsem to tak opravdu myslela. "Můžeš mě brát vážně?" "Jak tě můžu brát vážně, když mi lžeš do očí?" "Teď ti nelžu!" "Lžeš! Zase jen lžeš!" "Nelžu!" "Nic jiného neumíš. Jsi pokrytec a sobecký idiot. Nikdy jsem se do tebe neměla zamilovat!" "Tys mě milovala?" "Jasně, že jo! Možná až příliš..." odpověděla jsem s pláčem. Po tváři mi stékaly slzy, které se třpytily za měsíčního svitu. Ústa jsem měla zkřivená a mé oči ronily další a další slzy. "Nech mě už být!" řekla jsem rázně a odešla s rukávem přitisklým k tváři a chytala do něj slzy.

"Molly?" zeptal se hlas mluvící z telefonu. Bylo to neznámé číslo, takže jsem netušila, čí je. "Ano?" "Tady Max. Tvůj spolužák..." Chvíli jsem se zamyslela, protože jsem si žádného Maxe nevybavovala. Netrvalo dlouho a uvědomila jsem si, že si vlastně nevybavuji žádného spolužáka. "No?" "Víš tvoje kamarádka... Hannah. No, nemohla bys pro ní přijet?" "Fajn, hned jsem tam."

Přijela jsem k cihlovému domu, že kterého se ozýval hluk a zněla "píseň" I'm an albatraoz. "Molly! Chyť mě!" zvolala Hannah začala padat. Vyběhla jsem po schodech a chytla ji včas, nakonec jsem ji vyvedla ven. "Molly... Ty mě neuvěřitelně se...sexuálně přitahuješ." řekla Hannah a z jejích úst byla cítit tequila. Prosadila jsem ji na sedadlo, připoutala a sedla si k volantu. Nebylo to dlouho, co jsem dostala řidičský průkaz, takže jsem si u volantu připadala nejistě a měla jsem neuvěřitelný strach. Musím dokázat, jak fantastická jsem řidička. Jedná se o mé i Hannino zdraví!

"To je krása! Jak...jak se ti napínají svaly, když držíš volant. Ohh..." Snažila jsem se ty její řeči ignorovat, ale když se začala dotýkat mých "bicepsů", ucukla jsem. Auto mírně zabočilo do protisměru, já to však rychle zase srovnala. " Nesahej na mě!" Hannah se obličejem přitiskla k okénku a po něm začaly stékat její sliny. "Fuj!" Takhle nemůže domů, rodiče by ji zabili. Jela jsem tedy k sobě domů a rozhodla se, že ji schovám u sebe v pokoji.

Zajela jsem na dvorek a podívala se na vrávorající Hannu. Vtom své rty přitiskla na mé a dala mi francouzáka. Dalo by se říct, že jsem si za jednu noc vytrpěla všechny pubertální úlety. Počínaje vášnivou hádkou s bývalým, přes první párty s alkoholem, konče lesbickým zážitkem.

Bylo mi jasné, že to žádná školní akce nebyla. Řekla to jen proto, aby mě tam dostala. Dívala jsem se na ni, jak spí a ulevila jsem si. Konečně je v klidu. Až teď jsem pochopila, proč se máma vždy tak těšila na to až usnu nebo odjedu k babičce. Vždy se pak ale nesmírně těšila na to, až se vrátím.