Outsider

Šťastné a veselé?

Nazdar deníku,
je to tu. Vánoce. Ale jak můžu myslet na Vánoce? Na svátky pohody a míru. Tak určitě... Z mého ex se vyklubal vrah a pokud nebudu Hannu den co den hlídat, bude z ní sebevrah. Od té situace s Grace nešla do školy, trpí depresemi a sebevražednými sklony. Opět si po dlouhé době přeji vrátit se do Colorada a utéct před problémy.

Sluneční paprsky pronikaly do pokoje. Vyhlédla jsem z okna. Celé okolí bylo přikryté bílou peřinou, jež se třpytila až oči bolely. Zbožňovala jsem vánoční ráno. Člověk má celý den před sebou a přesto tam je ten úžasný pocit, že nastaly ty dlouho očekávané Vánoce. Dlouho očekávané možná, ale šťastné rozhodně ne.

Ahoj Hanno. Jak ses vyspala? Přeji krásné Vánoce. Těším se, až rozbalíš můj dárek. Molly

Odeslala jsem SMS a dostala strach, aby v tom Hannah nehledala jakýsi skrytý smysl. Psala jsem jí takhle každé ráno. Záleželo mi na tom, aby Hannah věděla, že má u sebe lidi, kterým na ní záleží.

Seběhla jsem ze schodů a začala chystat snídani. Usedli jsme ke stolu. Máma měla dobrou náladu, jako obvykle. "Tak... Naše první Vánoce v Bourbonnaise." prohlásila a napila se kávy. "No a? Jiné město, ale svátky stejné." "Ne tak docela. Tady je místo i na větší stromek než jsme měli v Coloradu." Lámalo mi to srdce dívat se na mámu, jak při každém pohledu na mě ztrácí víc a víc vánoční náladu. Myslela jsem na Thomase, na to, co mi řekl. A najednou jsem si uvědomila, že ho nemůžu nechat odejít bez vysvětlení. Vstala jsem od stolu a šla se obléct. Zatímco jsem jednou rukou zapínala kabát, druhá vyťukávala jeho číslo. "Musíme se sejít."

"Jak to bylo? Chci to vědět." "Byl jsem její dealer. Asi dva roky. Ale ne tak úplně. Byl jsem spíš takovým prostředníkem mezi ní a někým, jehož jméno nesmím vyzradit. Dodával jsem jí drogy. Kvůli penězům. Sám jsem je nikdy nebral a ani jsem si v podstatě neuvědomoval, jak těm lidem ubližuju." "Těm lidem? Bylo jich víc." "No ale ti ostatní ještě žijí." Kdyby se jednalo o jakousi komedii či televizní show, zasmála bych se, ale za daných okolností to vůbec nebylo vtipné. Na Thomasovi však bylo vidět, že se nesnažil být vtipný. Byl nervózní a všeho litoval. "Víš, když jsme spolu začali chodit. Řekl jsem si, že se kvůli tobě změním, že nechci, abys mě znala takhle. Od toho neznámého člověka jsem měl zásobu. Všechno jsem to měl prodat ve škole Tamaře a dalším. Ale neprodal. Většina se s tím smířila, ale Tamara ne. Prosila mě, abych jí to dal, že to nevydrží a kdesi cosi. Později mi začala i vyhrožovat, že mě nahlásí. Tak jsem jí to dal a upozornil ji na to, že od té chvíle mě již neuvidí, že si musí najít někoho jiného. Netušil jsem, že je na tom tak špatně, nenapadlo mě, že má v úmyslu se předávkovat. Donutila mě! Nebylo to úmyslně." Chtěla jsem se probudit s tím, že to všechno byl jen sen. Že můj ex není vrah, že na naší škole nikdo nezemřel, že má kamarádka není blázen. Přála jsem si žít průměrný, normální život v Coloradu. Nebo třeba i v Bourbonnaise, ale bez Thomase, Hanny, Grace a Tamary. Bez těch lidí, kteří mi teď v hlavě udělali takový zmatek a přidali tolik starostí a problémů, že já nemám šanci to zvládnout. "Odjíždím. Stěhuji se." prohlásil Thomas a já se zarazila. "A kam?" "Do Wisconsinu." Neuvěřitelně mě rozčiloval. Každým dnem. Ale při představě, že již nadobro odejde, si najednou uvědomuji, jak těžké loučení to bude. Chybí mi a přesto ho právě vidím před sebou. Chybí mi jeho nevinná identita. Ta, která neprodávala drogy a která mi slibovala, že bude upřímná. A teď si jsem jistá, že pravdu znám. Nepodezřívám ho, že mi lže. Jen si nejsem jistá, zda by bylo lepší žít ve lži nebo znát krutou pravdu. Byl to ten pocit, kdy jsem na něj měla vztek a přesto se mi chtělo plakat nad okamžiky, které jsme spolu strávili a které náhle ztrácejí cenu. Vrhla jsem se mu kolem krku. Nechtěla jsem ho přinutit, aby tu zůstal, ale chtěla jsem si tuto chvíli pamatovat. Chtěla jsem si pamatovat, jak voní, jaké teplo cítím, když mě drží v náručí. Škoda, že jen teplo a ne bezpečí... Políbila jsem ho. Z lásky, přestože jsem nečekala, že ve mně ještě nějaká je. Byly Vánoce a o Vánocích má být člověk s tím, koho miluje...

Ahoj, tak dnes to bylo opět takové bez děje, spíš o pocitech a myšlenkách. :D Jelikož se blíží konec roku 2015, chtěla bych vás poprosit o to, abyste do komentáře napsali upřímný názor na tuto povídku. Můžete napsat, jak si myslíte, že to dopadne, co se vám na ní líbí nebo třeba, co by se dalo vylepšit. Předem děkuji a šťastný nový rok! :)