Outsider

Ztracená ve lžích a pravdách

Nazdar deníku,
když pomyslím, kolik dnů a nocí jsem strávila doslova modlením se za to, aby Tamara navždy odešla z mého života... Nyní toho opravdu lituji. Člověk může být zaslepen nejen láskou, ale i hněvem či smutkem. Mnohdy tak řekne něco, co tak popravdě nemyslí nebo si i může přát nějakou blbost. Teď se modlím pro změnu za to, že kouzla neexistují, protože kdyby se nám měla plnit přání, znamenalo by to, že jsem Tamaru zabila já. Ano, slyšíš dobře, Tamara je mrtvá. V noci ji rodiče našli v pokoji. Podle všeho se předávkovala, takže to zatím vypadá, že to s mým přáním žádnou souvislost nemá. Tohle totiž opravdu nevypadá jako nešťastná náhoda, nýbrž jako sebevražda. Čím dál tím víc začínám věřit tomu, že s Thomasem chodila, on jí zlomil srdce a ona si vzala život. To ale přece vůbec nezní jako Tamara...

"Molly! Molly!" volá na mě Hannah, zatímco já pozoruji policisty, jak prohledávají Nicholase. Ten má u sebe tak nanejvýš trávu, určitě ne nějaké tvrdé drogy. Také že u něj nic nenašli. "Co?" zeptám se potom, co si uvědomím, že na mě Hannah ještě stále volá. "To tě to tak vzalo?" "Všechny tady to dost vzalo." "Ale ty se chováš divně. Nevypadáš zdrceně, smutně či naštvaně, vypadáš zmateně." "Hanno, já si jenom odskočím, hned přijdu." řeknu jí a utíkám na toalety.

Ani nevím, jestli mám litovat i toho, že jsem tenkrát šla za Hannou, místo toho abych sledovala Tamaru. Možná bych nyní věděla, v čem byl problém. Na druhou stranu bych se tak nespřátelila s Hannou. Je to těžký. Chytím se za vlasy a pomalu sjedu po stěně toalet. Opřu si hlavu a zhluboka dýchám. Nádech, výdech, nádech, výdech...

Člověk to dostane a je na něm, zda toho využije nebo to zahodí. Někdo to dostane poškozené. Tu věc nám však snadno může někdo ukrást nebo ji můžeme snadno ztratit. Proto se nevyplatí si ji hlídat, ale užívat si každou chvíli, kdy ji mám. Ta věc je to nejcennější, co člověk má. Život... A žít není povinnost, je to nabídka, kterou již znovu nedostaneme.

Nasadím si sluchátka, prohledám seznam písniček v mobilu a spustím jednu z mých oblíbených, She wolf od Davida Guetty. "A shot in the dark. A past, lost in space. When do I start? The past and the chase. You hunted me down. Like a wolf, a predator. I feel like a deer in your lights..."

Procházím se po stráni. Je to to místo, kde mi Thomas řekl, že mě miluje. Tráva je suchá a bez života, chystá se na krutou a neúprosnou zimu. Stromy také shodily své barevné pláště a netrpělivě čekají, až obléknou bílý kabát. "I'm falling to pieces. I'm falling to pieces. I'm falling to pieces..." Po tváři a následně po rtech mi stéká slza. Stromy se větrem ohýbají a já stojím uprostřed stráně. Ztracená ve svých myšlenkách, bloudím ve lžích a pravdách...