Outsider

Poslední den

Rozhlížela jsem se po okolí a netušila, jak dlouho jsem vlastně byla v bezvědomí. Pamatovala jsem si Kevina a to, že jsem mu usnula na rameni, ale najednou tady nebyl. Já ležela na osušce, která byla částečně složená, takže se na mě nalepil písek. Nade mnou se skláněla Katherine. Byla vyděšená. Viděla jsem rozmazaně a trvalo mi, než jsem konečně zaostřila. Posadila jsem se a hlava se mi zamotala. Jako by se vše okolo mě točilo.

"On tě zdrogoval?" ptala se Katherine. Nedokázala jsem jí odpovědět. Nic jsem si nepamatovala, nevěděla jsem, zda do těch koktejlů něco nedal. "Pojď, půjdeme domů." navrhla Katherine a pomohla mi vstát. Stále jsem byla mimo, točila se mi hlava a nohy se mi při chůzi pletly.

"Co se vlastně stalo?" ptala se Katherine, zatímco odemykala dveře a já se opírala o zeď. "Netuším." Vešly jsme do pokoje. Bylo teprve půl dvanácté, což znamená, že jsme se na té párty zdržely jen hodinu a půl. Sean a Paul tam stále byli a věřím, že se opravdu dobře bavili. Lehla jsem si na postel a odmítala vstát. Odmítala jsem se dokonce i otočit. Šíleně se mi točila hlava.

Neusnula jsem, jen jsem ležela a nenápadně pozorovala Katherine. Balila si. Zítra odpoledne máme odlétat a ona to chtěla mít za sebou. Analyzovala jsem pohyby jejích rukou a počítala věci, které již byly v kufru. Nejspíš si všimla, že ji pozoruji, protože zavřela kufr a zpříma se na mě podívala.

"Nikdy si to neodpustím. To, že jsem tě nenechala jít domů, to, že jsem tě s ním seznámila. Mám z toho hrozný pocit." Stále jsem neodpovídala, zkrátka jsem na to neměla dost síly a ani jsem nevěděla, co mám vlastně odpovědět. Jen jsem na ni tupě zírala. Nezlobila jsem se. No, vlastně mě až doteď nenapadlo dávat to za vinu Katherine. Byla jsem líná jakkoliv namáhat mozek. Samozřejmě, že je to Kevinova chyba, ale pátrat v minulosti a snažit se zjistit, kdo vlastně všechno tohle zavinil, se mi nechtělo. Koneckonců, přišla bych na to, že si za to můžu sama, poněvadž já přesvědčila Katherine, že můžeme na párty v klidu jít, že se nic nestane.

Ráno jsem se vzbudila při vědomí. Měla jsem přehled o tom, co zrovna dělám a co říkám. Vstala jsem a zjistila, že Katherine ještě spí. Ona si to mohla dovolit, měla již zbaleno, ale moje věci se ještě stále povalovaly po pokoji a já potřebovala dost času na to, abych to všechno nasoukala do kufru. Rozhodla jsem se, že si nejprve dojdu k Seanovi a Paulovi pro rychlovarnou konvici a udělám si čaj.

Zaklepala jsem. Nikdo se neozýval. "Tady Molly řekla jsem tišeji, abych nevzbudila okolní pokoje. "Pojď dál Molly." Uslyšela jsem jsem rozespalý hlas Seana. Vešla jsem do pokoje a spatřila Seana ležícího na posteli. No, na posteli... Polovina těla byla na matraci, zatímco druhá visela dolů a podpírala ji jeho pravá ruka. Obličej měl zabořený v polštáři a když mluvil, nebylo mu rozumět. Paul tam nebyl. Zapnula jsem rychlovarnou konvici a v ruce jsem si točila s čajovým pytlíčkem. "Kde je Paul?" zeptala jsem se. Sean zvedl hlavu a podíval se na protější postel, jako by doteď nevěděl, že je tu sám. "Netuším." "Netušíš?" "Včera v noci jsme se rozdělili. On šel někam s těmi místními z volejbalu a já šel sem." "Takže on tu za celou noc nebyl?" "Asi ne..." Nevypadalo to, že by se Sean o Paula nějak strachoval. To já pevně doufala, že se co nejdříve vrátí. Jednak by to byl nejen průšvih pro něj, ale pro všechny a také, kdo by se nebál o nezvěstného kamaráda?

Vrátila jsem se do pokoje, odložila si čaj na stůl a začala s balením. Vtom se vzbudila Katherine a rychle se posadila. "Co to děláš?" ptala se rozespale. "Balím." "Aha..." odpověděla a opět si lehla. "Paul se za celou noc nevrátil do pokoje." řekla jsem jí a ona znova otevřela oči. "Cože?" "No, já nevím, co s ním je." "To je vážné!" řekla Katherine rozhořčeně a vyskočila z postele. Oblékla se do volných světlých džínů a trika s nápisem I will run the world. Sáhla po mobilu a vyběhla ze dveří. Běžela jsem za ní.

"A co chceš dělat? Jdeš ho hledat?" volala jsem na Katherine a snažila se ji dohnat. Běžela k pláži. Zastavila se až, když už dosáhla teplého písku a stanula před vylidněnou pláží. Sem tam se válely kelímky nebo jiné odpadky, které tu po sobě zanechala včerejší párty. "Opravdu si myslíš, že bude tady?" ptala jsem se znovu a odpovědi jsem se nedočkala. Katherine procházela pláž a snažila se najít něco, co by ji alespoň dovedlo k místu, kde je Paul. "To je šílené! Pojď! Vrátíme se." "Co když potřebuje pomoc?" zeptala se a podívala se mi do očí. "Nedělej z toho drama. Nejspíš se jen opil a omdlel. Brzy se vrátí." "Taky jsem tě tam měla nechat ležet, když tě Kevin zdrogoval?" "Katherine..." Už mě nevnímala. Pokračovala v hledání.

"Kdyby mu nic nebylo, už by byl dávno doma, ne?" řekla Katherine a oči jí začaly slzet. Ze zoufalství a bezmoci. "Vrátíme se zpátky a upozorníme vedoucí." "Blázníš? Vyhodí nás!" "A co chceš teda dělat?" zeptala jsem se plná vzteku. Neodpovídala, sklonila hlavu a nohou začala prohrabávat písek. "Katherine, věř mi. Nic se mu nestalo. Vrátíme se a počkáme. Třeba volal Seanovi." Katherine nějakou dobu neodpovídala. Nakonec však přikývla a šla se mnou.

Zaklepaly jsme a čekaly, až Sean otevře. Slyšely jsme sprchu a tak jsem se daly k odchodu s tím, že přijdeme za chvíli. Vtom se však otevřely dveře a zubil se na nás usměvavý Paul. "Nazdar dámy." "Co tu děláš a kde jsi proboha byl?" ptala se vztekle Katherine. "Jo... No..." "Tak to vyklop!" "Přespal jsem u jsem u jedné z těch holek z volejbalu..." Katherine se tak rozzuřila. Začala Paulovi nadávat. "Víš vůbec, jaký jsem měla o tebe strach?" Celou situaci jsem bedlivě pozorovala a snad každého by znepokojila Katherina přehnaná reakce. A ten, kdo je znal celý život by se nijak nedivil. Vždy mezi nimi bylo něco víc než přátelství. Možná to bylo tím, že Katherine byla do Paula zoufale zamilovaná. A koho by nenaštval fakt, že zatímco vy hledáte svou spřízněnou duši v písku, ona přespává u holky, jež zná jen den.