Dlaně se mi potily a kolečka v mém mozku urputně běžela. Už jen pár minut než nás přijdou zamknout. Co když se mi to nepovede? Co když nás chytnou? Co když, Co když? Nedokážu se soustředit. Uklidni se Jeremy! Pořád jsem si to opakoval dokola a dokola. Z mých myšlenek mě až vytrhl zvuk odbíjející jedenáctou. Dveře se otevřely a vešel hlídač. Pomalu obcházel všechny postele a užíval si naší sklíčenosti. Měl jsem toho akorát tak po krk. Viděl jsem, jak zacházel za zadní palandy.
Teď! Vymrštil jsem se z postele, a co nejrychleji se snažil dostat ke komoře. Ještě kousek, jen malý kousek. Slyšel jsem, jak se vrací k hlavní chodbě. Klika. Má ruka se konečně dostala ke klice. Co nejtišeji jsem je otevřel a schoval se. Vracel se a uzamykal pokoje. Jestli teď něco zkazím, tak se odtud už nedostanu. Dveře se zavřely a já si konečně odechl.
Tak a teď ta těžší část. Otevřel jsem dveře od svého úkrytu a šel jsem rovnou k pokoji Anabeth. Jakmile mě zahlédla, vyskočila s malým batůžkem na zádech a běžela ke mně.
„V pořádku?" Anabeth jen přikývla. Nic jiného jsem ani nečekal.
Přešli jsme k zadnímu oknu. Otevřel jsme její batůžek a vytáhnul svázaná prostěradla. Jeden konec jsem přivázal k radiátoru a druhý spustil. Podřepl jsem si, aby na mě Anabeth mohla vylézt a pomalu jsem se spouštěl dolů až k zemi. Měli jsme štěstí, že letos nás nedali do třetího patra, to by už byl problém.
Po nekonečně dlouhých minutách se mé nohy dotkly pevné země. Pomalu jsem postavil Anabeth na zem a ruku v ruce jsme se rozběhli.
„Jefrsne?! Jako vážně?! To se paní Dolinsonoví líbit nebude."
Projel mnou šok. S trhnutím jsem zastavil a ohlédl se. Že mě to ani nepřekvapuje.
ČTEŠ
Útěk do neznáma
Romance- Jeremy - 17 let - Nejvíc mu záleží na jeho princezně -Dívka, která mu zkomplikuje vše na co jen pomyslí -Bolest , Ztráta a Láska To jsou jen začátky neuvěřitelného příběhu o chlapci, který se nemíní vzdát.
