Útěk do neznáma

Kapitola 13 . - Pikes Peak

Ledový vítr s menším nádechem blížící se ho jara zaplavil celé údolí. Daniel naproti mně pobaveně vřískal zatím co já, se snažil udržet na korbě tohohle auta. Ano, poprvé za dlouho dobu jsem měl možnost se vyspat. Ale né, my musíme ráno hned vyrazit na 16 km vzdálenou hromadu šutrů.

„Užívej si to taky trochu" strčil do mě prstem Daniel. „No táák, co víc si přát?"

„Spánek?" zamumlal jsem si pro sebe v domnění, že to neslyšel. Bohužel mi byl odpovědí jeho smích.

„Ty asi nejsi zrovna raní ptáče co?"Jen jsem přikývl a sledoval blížící se horu.

Rozhlížel jsem se kolem sebe. Všude byli stromy a naproti mně se tyčila cedule s uvítacím vzkazem. Došel jsem k Anabeth a vyhoupl si ji na záda. Začala se smát na celé kolo.

„Ale opatrně, ať se mi tu nezraníte děti"

„Jeremy je můj oddaný koníček, on mě neshodí, že ne?" Pobaveně jsem se podíval na Clear a sehrál falešný pád.

„ÁÁÁ" Načež se všichni rozesmáli. Pěkně jsem to ale schytal na oplátku od ní. „ Hej, abych zas nebyl plešatej, to mě radši drž za uši než za ty vlasy." s úsměvem jsem dodal a vyrazil kupředu.

Došli jsme až k pokladně, kde nám teta Clear koupila lístky na železnici, která nás vyveze až na horu. Ano, beru ji jako svoji tetičku, je až k neuvěření jak jsem si ji oblíbil i přes můj odpor k dospělým.

„Jeremy?"

„Ano zlatíčko?" Dřepnul jsem si k ní. Naklonila se ke mně. „Jsem ráda, že to nemusíme šlapat."

Nejspíš mi to chtěla pošeptat, ale nakonec to stejně všichni slyšeli. Začal jsem se smát. Co mě ale překvapilo, bylo to, že můj smích se s někým propojil. Vedle mě se smála opice a láskyplně sledovala MOJÍ princeznu.

Hodil jsem po ní odměřený pohled a znovu si to moje zlatíčko vyhoupl na záda. To bych nebyl ale já, abych nezakopl. Následně se to semlelo až moc rychle. Padal jsem k zemi spolu s Anabeth. Hodlal jsem se přetočit a vztáhnout ji pod sebe a své záda vystavit nekompromisnímu štěrku. Všechno to ale nabralo jiný spád, když jsem nečekaně přistál na měkkém. Zmateně jsem se otočil a zjistil, že jsem skončil na Eleanor. Její tvář byla otlačená od štěrku, což vypadalo úžasně komicky.

„Můžeš mi vysvětlit, co děláš pode mnou?" Snažil jsem se zachovat kamennou tvář, ale moc mi to nešlo.

„ No řekla jsem si, proč si neprohlídnout ten štěrk zblízka že?"

Protočila očima, zvedla se a odešla. Šel jsem za ní, ale v ctihodném odstupu. Nechce se mi poslouchat její keci. A to ještě bude trvat než dojdeme k železnici.

Pomalu jsem si Eleanor prohlížel. Bylo vidět z její chůze, že je pořád vytočená. Až teď jsem si všimnul, že má ošklivě pořezanou ruku od těch blbých kamínků. Pomalu jsem sundal Ann ze zad.

„Broučku" pohladil jsem ji po vlasech, „ Běž si chvilku hrát s Danielem ano?" S úsměvem přikývla a vydala se za ním.

Měl jsem blbí pocit z toho, že to odnesla za mě. Došel jsem k ní a zastavil ji.

„Co zas?" Mlčky jsem se na ní podíval a vyndal z batohu vodu. Nechápavě mě sledovala, ale já nehodlal porušit to ticho, protože bych se s ní zas rafnul. Zatlačil jsem ji na ramena, aby si sedla na pařez za ní. Pomalu jsem jí vymýval špínu z rány a nakonec jsem vyndal papírové kapesníčky, které jsem převázal roztrženou gumičkou. Byl jsem na sebe hrdý, páč jsem udělal podle mě ukázkový obvaz na její ruce.

„Nemusel ses obtěžovat" Naštvaně odešla a nechala mě tam stát jak tvrdé Y.

„Tak všichni šup dovnitř, nahoře nás čeká překvapení."

„Já ho vim, já ho vim" Vyplázl Daniel jazyk na Anabeth, která ho jen majzla po hlavě což vyvolalo další vlnu smíchu za dnešek.

„No tak to nikomu Danielku neříkej ano?" S káravým pohledem hrozila Clear. Daniel jen přikývnul a sedl si na sedačku vedle Anabeth. Celou cestu si povídali a řešili různé hovadiny. Byl jsem rád, že si našla kamaráda. S úsměvem jsem se od nich otočil a sledoval krajinu. Upřímně, mě by ani nevadilo si to vyšlápnout, ale tak když jsou tu ty prcci..

Na hoře nás čekala malá chatička, spíše restaurace. Překvapení bylo, že nás ale hned uvítal statný stařík. Stařík by se k němu ani nehodilo, ale jeho šedě -bílé vlasy leccos naznačovaly. Rozešel se k nám a líbnul Clear na tvář.

„ Zdravím mládeži, já jsem Rick" Potřásl nám rukou a pak majetnicky tetičku chytil kolem pasu.

Po obědě, který nám připravil Rick, jsme se dozvěděli spoustu nových informací. Tahle malá hospůdka mu patří a vždy se střídají s Clear. Jednou za měsíc má směnu tady na hoře on a pak zase ona. Co mě překvapilo, bylo to, že jsou to jen prý velmi dobří kamarádi. Jasně... A to vypadali jako šťastná rodinka spolu s Danielem.

Nakonec jsme se vypravili dolů, ale to už pěšky. Všude byly mohutné stromy, které obklopovali borůvčí. Jako malé dítě jsem se k nim rozběhnul.

„Babi koukej, tolik borůvek!" „Když si jich dost natrháš, tak ti pak můžu udělat koláč, až dojdeme domů. S radostí jsem přikývnul a snažil se jich co nejvíce nasbírat.

„Takhle toho moc mít nebudeš, když je budeš dávat do pusinky a né do hrníčku" Omluvně jsem pokrčil rameny a vydal se na druhou půlku borůvčí k babičce.

„Čekáš, že ti sami naskáčou do pusy?" Z menšího transu, který se mi stával poslední dobou často, mě musel vytrhnout zrovna tenhle hlas.

Jen jsem si odfrkl a začal sbírat. Nevím ani jak, ale dostal jsem se na její půlku, ve které jsme se srazili hlavami.

„ Co blbneš, nemůžeš pořádně koukat?" Hned na mě vyprskla. „Copak, ještě si nezažila čelní srážku? A já myslel, že jo, vhledem k tvému obličeji..."

„Ha ha ha" Ironický úšklebek co jsem obdržel, byl pro mě značná výhra. Zvednul jsem se a vydal se nazpátek za ostatníma.

„Jo a Jeremy?" Zvědavě jsem se na ní otočil a sledoval její nebezpečně rychlou chůzi namířenou na mě, kterou doprovázel její pohled.

Zastavila se těsně u mě a snažila se mi zpříma hledět do očí. Její rty se ke mně přiblížily nebezpečně blízko. Dokázal jsem vnímat jen její vůni, která teď byla všude. Pomalu jsem zkracoval ještě nepatrnou mezeru mezi naši mi rty. Zlehka mi položila ruku na tvář.

Z omámení mě probralo až cosi studeného na mých tvářích. Rychle se odtáhla a se smíchem ode mě utekla. Nechápavě jsem přemýšlel, co se stalo a vydal se, teď už vážně, za nimi. Čekali na mě všichni už auta a tak jsem si rychle nasednul zase nahoru.

„Kámo, co se ti stalo?" Vydal přes smích Daniel.

„Eh, co? Nic, jsem v pohodě" „Fajn, jak myslíš" Pokrčil rameny a dál mě se smíchem pozoroval.

Když jsme přijeli, hned jsem se rozběhnul do koupelny. No jasně. Celé moje tváře zdobily dva fialové kruhy od borůvek. Že já vůl jsme se jí o ty ruce ještě staral.