Neustálé houpání mi nedělalo dvakrát dobře. Nikdy jsme si vlastně, až do teď neuvědomil, že nejspíš nesnáším lodě. Pořád jsem trošku vykolejený z toho co se stalo. Copak jsem mohl tušit, že to jen hraje?
Prudce jsem se vyhoupl do sedu. To jsem neměl dělat. Můj žaludek se dvakrát převrátil sem a tam. Rychle jsem rozrazil dveře do koupelny a vyvrátil vše do záchodu. Udělalo se mi trochu líp, ale žádný zázrak to nebyl. Opláchnul jsem si obličej a pomalým krokem jsem se vydal zpátky do pokoje.
Anabeth v klidu chrupala na sedačce a k mému štěstí s námi Eleanor pokoj nesdílela. Nejspíš se vyvalovala na proti v pokoji. Mě může být přece úplně jedno, že je naštvaná. Nic špatného jsem neudělal a tečka. I přesto všechno, jsem cítil neidentifikovatelný pocit.
Musel jsem zkřivit obličej při vzpomínce jak ho oblejzala. To neměla žádnou sebeúctu? Jak ji ten slizoun kontroloval mandle. Nejradši bych ho tak zmaloval, že by ho ani za prachy žádná štětka nechtěla. Ucítil jsem štípání v pravé ruce. Vykuleně jsem sledoval malé krůpěje krve stékající po mě dlani, které pomalu zbarvovaly koberec. Co to dělám?
Teď už rozhodně neusnu. Potichu jsem zavřel dveře a vydal se na palubu. Byl jsem rad, že mě tu nikdo neoxidoval. Ačkoliv jsem nechtěl i tak mi ledový noční vzduch vmetal do obličeje všechny staré vzpomínky.
Radostný dětský smích doprovázel mé kroky. Běžel jsem dál a dál, až jsem se konečně dostal až na kraj útesu. „Jeremy tohle mi nesmíš dělat! Víš jak je pro mě obtížné tě dohonit?" Můj smích se rozléhal po celém kraji. S nevinným úsměvem jsem se otočil na nejmilovanější osobu v mém životě. „Ale babišto však já bych ti neutekl"
Rozběhl jsem se k udýchané stařence a padl ji k nohám. „Slib mi, že mi jednou přivedeš ukázat tvé největší štěstí "
„Babišto ale" „ Žádné ale, pamatuj si, že ho nikdy nenecháš od sebe odejít ano? Každý je tvůrcem svého vlastního štěstíčka "
„mm tak doblá. Nebuď smutná ano? Ty jsi nechala odejít štěstíčko?"
Se skelným pohledem na mě hleděla. Kdybych tenkrát věděl, co se bude dít, nikdy bych to nedopustil. „Nechám tě jít, jinde se budeš mít lépe." „Ale
S cuknutím jsem otevřel své křečovitě zavřené oči. Zároveň jsem nesnášel ale i miloval vzpomínky na domov. Nikdy jsem se ještě nepřenesl přes tu zradu, která mi nekompromisně způsobovala bolest.
Z přemýšlení mě vytrhl až neznámý zdroj hluku. Rychlým krokem jsem se přemístil na pravou část paluby. Ze zadní části lodě se ozývali výkřiky. Nejistě jsem postupoval dál. Protáhl jsem se těsnou chodbou. „ Nech mě být" Přidal jsem do kroku, když jsem si uvědomil, že tenhle hlas vždy plný jedu patří Eleanor. „ Ale copak, copak. Venku to vypadalo jinak, když ses ke mně tak tiskla" Plesknoucí se zvuk se rozléhal chodbou.
„ Mm kočička nám vystrkuje drápky" „ Říkám přestaň nebo" „ Nebo co? Jsem silnější než ty a nikdo tu není, nikdo tě neuslyší." Znechuceně jsem se díval na toho slizouna. Jeho špinavý pracky se začaly po ní plazit. Rudej vzteky jsem ho chytl za triko a mrsknul, sním o zeď. Než se jeho tělo vzpamatovalo, obdržel jsem vystrašený pohled od Eleanor. To mě ještě víc podpořilo mu rozbit ciferník.
Rychlým krokem jsem se k němu dostal a nepřemýšlel nad tím, že je dvakrát takový jako já. Hned jak se vyškrábal na nohy, jsem mu uštědřil ránu mezi oči. Jeho tělo se sesunulo k zemi a bohu dík zůstalo ležet.
Opatrně jsem se otočil. Její vystrašený pohled padal na chlápka na zemi. „Hej, už je to dobrý ano?"
Jen stroze přikývla. Jemně jsem ji uchopil za rameno a odvedl zpátky na mé místo v levé části lodi. V tichosti jsme stáli asi čtvrt hodiny. Dráslo mi nervy, že vždy tahle ukecaná holka nidky neztratila slova a teď mlčí. „Povíš mi, jak se k tobě dostal? "
Úkosem se na mě podívala. „N-nemohla jsem us-snout."
„ Mno to já taky ne"Rychle jsme dodal.
Opět se mezi námi rozprostíralo ubíjející ticho, které ale přořízly tiché vzlyky. Rozhlížel jsem se kolem, než mi došlo, že patří osobě vedle mě. Vykuleně jsem ji sledoval. Že by ona snad někdy uronila slzy? Ona? Královna bez citů? Moje povědomý mi automaticky natáhlo. Je to holka tupče.
Ochranářskyjsem ji objal kolem ramen. Trošku jsem sebou cuknula, když mi obličej zarazilado hrudi. Vzlyky neutichávaly a tak jsem ji dál hladil po zádech. Přemýšleljsem o tom všem, co se stalo a jak musela být vystrašená, když ho potkala. Ažpak jsem si uvědomil, že mi vlastně usnula v náruči. Opatrně jsem ji vzal podkoleny a odnesl jí do mého pokoje. Pomalu jsem ji položil a přikryl. Aniž bychsi uvědomil, co dělám, věnoval jsem jí jemný polibek na čelo.
„ Dobrou noc"
ČTEŠ
Útěk do neznáma
Romance- Jeremy - 17 let - Nejvíc mu záleží na jeho princezně -Dívka, která mu zkomplikuje vše na co jen pomyslí -Bolest , Ztráta a Láska To jsou jen začátky neuvěřitelného příběhu o chlapci, který se nemíní vzdát.
