Hostage ILSI

2

Dnešní druhá část ;)

V příštím by se měl objevit Harry ^^

 

    Vylekal se natolik, že si musel rukou zakrýt ústa, aby nevykřikl. Ale to byla ta chyba. Upustil při tom všechny tyčinky, co v ní do té doby držel a ony se zašustěním dopadly na zem. Dva muži, kteří se skláněli nad třetím mužem s rozbitou hlavou, který byl nejspíš už dávno po smrti, se prudce otočili za zdrojem hluku a Louis uskočil stranou, doufajíce, že si ho nevšimli.

   "Za ním!" vykřikl jeden z nich a to byl pro bruneta signál, že se má dát na útěk. Okamžitě vyběhl směrem za Niallem doufajíc, že si muži nevšimli jeho tváře a oni se tak budou stačit skrýt mezi lidmi na nádraží.

   "Ni!" křikl Louis ještě před tím, než stačil vyběhnout zpoza rohu. Jenomže během okamžiku ho někdo zezadu popadl za límec trička tak prudce, že ho to zaškrtilo a on padl na zem na záda. Vyděšenšě vzhlížel k muži, který na něj zlostně pohlížel s výhružkou v očích a zakrvácenou baseballkou v ruce.

   Pomalu se k němu sehl, uchopil ho opět za límec trička a vyhružně mu zavrčel do obličeje: "Jen cekni, pískle a odprásknem tvýho kámoše hned na místě." Louis těžce polknul.
 
  Do prdele, do prdele, do prdele,...
  Připadal si, jakoby měl mozek na kaši. Možná právě to byl důvod, proč zůstal sedět na zemi a nijak neodporoval. O chvíli později přišel i druhý z těch chlapů, daleko mohutnější, svalnatější a také nechutnější. Všiml si, že přes tvář se mu táhla jedna velká vrásnitá bílá jizva, která zasahovala i do oka- tedy pokud tam ještě bylo. To Louis nemohl nijak zjistit jelikož muž měl přes oko zavázanou pásku, tak jako to mívají pravi pirátští padouši.
   Co jej ale udivilo více, než jeho hrůzný zjev, bylo to, že přímo vedle něj pohodil bezvládného blonďáka.
   "C-Co jste mu udělali???" zeptal se napůl vyděšený, napůl rozhněvaný Louis. Hned na to schytal kopanec do břicha, na což reagoval jen bolestivým zakňučením.
   "Zmlkni!" sykl ten menší z nich, co jej tak surově poslal k zemi.
   "Co teď?" optal se páskovaný toho zakrslíka, který by se výškou mohl rovnat sedmnácti letému Louisovi.
   "Ty se postarej o ty skrčky, já obstarám tělo," zabručel nepříjemným hlasem, který by Louis přirovnal ke skřípění vidličky o talíř, při kterém mu vždy přejížděl mráz po zádech.  "Dostaneme je do Paříže," odpověděl na nechápavý výraz hromotluka, který první chtěl protestovat, ale jakmile mu ten malý něco výhružně zašeptal do ucha a ještě k tomu ve francouzštině, se celý napnul a přikývnul. Louis neměl šanci se jakkoliv bránit, když muž uchopil skleněnou láhev od piva povalující se na zemi a následně mu ji roztříštil o hlavu.
   V tu chvíli se mu zamotala hlava a on se ztratil v temnotě, která jej naprosto pohltila a on se jí s oddaností vrhl do otevřené náruče.

  **

  "Vstávej, skrčku!" Někdo do jeho bolestivého unaveného těla netrpělivě dloubal. Chtěl jej vzbudit, donutit aby se zvedl a nejspíš i něco dalšího, ale Louisovi se nechtělo. Hlava mu třeštila, víčka byla abnormálně těžká a to jediné po čem momentálně toužil, bylo, aby mohl tu nepříjemnou závrať zaspat.
   To mu však bylo odepřeno ve chvíli, kdy na něj neznámá osoba vyšplíchla nejspíš celý kýbl přímo ledové vody. Louis vypískl a prudce se posadil, což jej donutilo se chytit za hlavu, která vypadala na to, že se za chvíli roztříští stejně jako ta láhev.
    "Povídám vstávej!" křikl chlápek s tím nepříjemným hlasem a odplivl si kousek vedle zmateného Louise.
    "Kd-kde to jsem? Kde je Ni-Niall? C-co chcet-te?" ptal se na různé otázky, zatímco se třásl zimou. Podle všeho už byla chladná noc a ta studená voda jeho tělesné teplotě zrovna neprospěla.
    "Drž hubu a zvedej se," odbyl ho únosce a on zaslechl prásknutí dveře od auta. Poprvé se rozhlédl a zjistil, že leží na staré špinavé dece -od bůh ví čeho- v kufru dodávky a -k jeho úlevě- vedle něj ležel Niall, avšak stále v bezvědomí. "Neslyšels?!" Trhl sebou, když se opět ozval nepříjemný hlas, z kterého  pokaždé dostal husí kůži.
   Rozlámaně se tedy vyškrábal z kufru dodávky, neustále pokukujíce po Niallovi.
   "Ruce," syknul znova panovačně muž, který byl vskutku o něco málo menší mež Louis, avšak rozhodně nebezpečnější. Svázal mu hrubým provazem ruce za zády. Louis nespokojeně zakňučel, protože provaz se mu zařezával do jeho tenké kůžičky na zápěstí a jeho to pálilo.
   Brunet posbíral veškerou svoji odvahu a zeptal se: "Co bude s Niallem?"
   "Ten si ještě chvíli pospí," ušklíbnul se muž a dloubl do něj. "A teď jdi."