Hostage ILSI

47

Jak jsem slibovala přidávam další. Sice po víkendu, ale jsem ráda, že jsem vůbec něco napsala :P
Už se to blíží ke konci. Počítám tak 50 kapitol dohromady. To až dost :D

Louise pustili po týdenním pobytu v nemocnici do domácí péče, kterou Harry se samozřejmostí přijal. Bohužel Louis musel zvládnout let do Kanady.

Celou dobu se snažil, aby si na nic nestěžovala vlastně se choval jako neviditelný, protože měl pocit, že způsobil už dost problémů, ale stejně mu bylo nejlíp, když ho Harry uložil v jejich dočasném domě do měkkých peřin. Tentokrát jeho pokoj obsahoval krb, který příjemně prohříval místnost a tiché praskání dřeva Louise brzy ukolíbalo ke spánku. Harry u něj zůstal sedět a svíral jeho drobnou studenou ručku v jeho velké dlani. Nedokázal se na něj vynadívat, jelikož byl Louis v pořádku u něj a již relativně zdravý. Byl tou nejšťastnější osobou, protože to všechno jeho chlapec zvládl a teď je tady u něj hezky v bezpečí.

A jak ho tak skrz noc pozoroval, jak světlo, které vydávaly tiché plameny v krbu, klouže po jeho sametové nevinné tváři, začínal pociťovat, že v něm zažehl další plamen, podobný tomu, který ho momentálně hřál fyzicky. Jenomže tento zahříval jeho tělo zevnitř a způsobil to, že mu mravenčilo v břiše pokaždé, když si představil Louisovi oči, rty nebo jeho dokonalé nahé tělo.

Moc dobře věděl, co tohle znamená a teď netušil zda-li tomu popustit uzdy a nebo to naopak utnout, dokud je čas.

S tichým povzdechem se nakonec zvedl z postele a opustil pokoj, zanechávajíc Louise nerušeně spát. Dobře se ujistil, že je dům pečlivě zabezpečený, když odcházel. Opravdu nerad zanechával Louise přes noc samotného, ale měl své povinnosti, které chtíc nechtíc musel dodržet. Jednou to zpečetil slibem, tak to musí dodržet.

**

Ovšem když Harry dorazil na místo určení, kde se údajně měl konat další sraz velkých šéfů a vůdců mafií, byl z části překvapený a také znechucený. Jelikož velké opuštěné skladiště v přístavu, které mělo být utajeným místem srazu, se proměnilo ve velkou hlučnou smardlavou krabcici, praskající ve švech od přeplnění lidmi. Harry si znechuceně odfrkl a přistoupil k jednomu zt mužů, co u v chodu dělali ochranku. Stačilo pouze vyslovit jeho jméno a oba byli v pozoru. Jeden z nich okamžitě zastavil lidi proudící dovnitř- Harry se divil, že je uvnitř ještě vůbec místo- a voustil ho dovnitř. Svým mohutným neústupným tělem prorážel dav až ke schodům, které vedly na ochoz nad prostory skladiště, které se momentálně proměnili v jeden veliký parket s ostrůvkem uprostřed, kde tomu panoval nějaký DJ. Byl doveden až k prorezavělým dveřím, které schovávaly menší místnost s pockerovým stolem uprostřed. Šerou místnost osvětlovala skromný lampa zavěšená na stropě nad stolem.
Jakmile vstoupili, veškeré pohledy padly na Harryho, jakožto nejmladšího účastníka této schůze. Kudrnatý muž neměl strach, i když jej dnes nejistili jeho muži. Znal všechny ty muže a byl ujištěn, že dnes šlo pouze o mluvení... a o pocker, jak si stačil všimnut.

"Harry!" vstal prošedivělý muž z čela stolu. Jeho mohutné paže, které byly posázené mnoha tetováními, se omotaly kolem pevného těla kudrnatého muže na znák přivítání. Harry objetí muže odtažitě opětoval a ostatním jen kývnul na pozdrav, udržujíc si svoji kamennou chladnou masku.

"Připoj se k nám, chlapče," pobídl jej další z mužu. Nesnašel oslovení chlapče. Nesnášel, když měli předsudky vzhledem k jeho věku. Ano, možná byl nejmladší, ale všechny ty dědky v místnosti, co smrděli u stolu s pockerem by strčil do kapsy během minuty.

Ale dobré vztahy jsou dobré vztahy a tak zatnul čelist a se strohým kývnutím zaujal místo u stolu, prohlížejíc si karty, které mu byly rozdán.

**

"Tak Harry, chlapče," ozval se opilým hlasem muž, který kudrnatého snad každou minutu oslovoval chlapče, "řekni nám, jak ty to máš s tím beránkem, co s sebou pořád taháš." Všichni kolem stolu se pobaveně zasmáli, ale Harry se napnul jako struna a zatnul čelist. Přestože už mu opar alkoholu stoupal do hlavy, stále považoval tuhle otázku za útočnou a bral ji vážně.

"Jmenuje se Loui," zamumlal snažíc se udržet ledově klidným.

"To si nech," odfrkl si snad padesátiletý černý muž naproti Harrymu. Ačkoliv byla v místnosti téměř tma, muž měl na nose posazené sluneční brýle a Harry měl podezření, že celou hru podváděl. "Je to tvoje děvka?" zeptal se ho narovinu.

"Ne... to ne..." pokroutil hlavou, načež se rychle snažil vymyslet nějakou lež.

"Snad s ním nemáš vztah! Moc dobře víš, že do této branže-"

"City nepatří, moc dobře to vím," zarazil Harry dalšího z mužů. Pomalu se ztrácel v tom, kdo je kdo, jelikož jeho vnímání bylo zamlženo, ale stále moc dobře věděl, že tohle se neubírá správným směrem.

"Řiď se tím, jinak tě budeme muset vyřadit. Zde není místo pro slabé muže, to snad víš, ne?" promluvil muž s plnovousem, který se tady choval, jakoby mu to patřilo. Nejspíš to tomu tak i bylo, ale Harrymu to momentálně nepřišlo podstatné.

"Do mého soukromí vám nic není," zavrčel výhružně kudrnatý, čímž dával jasně najevo, že se v tomto tématu nehodlá nadále rýpat.

"Ale to víš, že je, chlapče," promluvil znovu ten otravný dědek, kterého Harry ze všechn nesnášel nejvíc.

"Je nám do toho víc, než dost," zabručel ten s brýlema. "Pokud to zajde příliš daleko, až to bude ovlivňovat tvou práci a povinnosti, tvá holubička může taky přijít o život- to dá rozum, ne? Nemůžeme dopustit, aby se nám tady jenom kvůli nějakýmu zaláskovanýmu děcku zbořil celej byznys."

Harry se při jeho slovech opět celý napjal a zatnul čelist tak, že se mu na ní rýsovaly svaly. "Nejsem žádné děcko a už vůbec ne zaláskované. Vím moc dobře, co dělám," zavrčel a s tím se postavil. "Je mi líto pánové, ale budu vás muset opustit. Již mě tu není potřeba," rozhlédl se po zakouřené místnosti, kde se skoro nedalo dýchat a otočil se na podpatku. Muž u dveří mu otevřel a pustil jej ven z místnosti. Místnost utichla a dveře, které se za kudrnatým mužem zavřely, byly propalovány několika páry zmatencýh očí.

Domů šel Harry pěšky. Procházel temnými uličkami a v kapse své kožené bundy pevně svíral svůj revolver, kterým měl chuť prostřelit hlavu každému, kdo kolem něj prošel. Byl přímo vytočený a ani alkohol v jeho krvi jej nedokázal uklidnit. Tušil, kde bude muset hledat uvolnění, jelikož pokud se mu ho nedostane, Toronto by dnes mělo jednoho- ne-li více- obyvatele méně.

Jenomže Louis je zraněný...