Hostage ILSI

15

"Nebudu to opakovat, Louisi. Jdeme sem," zavrčel Harry, mračíce se na chlapce nervózně přešlapujícího před ním.

"Ale Harry," zakňučel Louis s další z mnoha námitek na jazyku, ale Harryho semknuté rty a svraštěné obočí jej zarazily. Jeho oči byly opět skryté za černými pilotkami, ale Louis si byl téměř jistý, že ho teď dva zelené drahokamy propalují zlostným pohledem skrz na skrz. Louis si tedy rezignovaně povzdychnul a následoval Harryho do -na jeho vkus až příliš předraženého- obchodu. Harry kývl na muže u kasy jako na starého známého a vedl Louise dál do obchodu. Zavedl jej až do pánského oddělení.

"Vyber si cokoliv. Na cenu nehleď. Za čtvrt hodiny jsem zpátky, ještě musím něco nakoupit. Až se vrátím, chci vidět, že máš vybraných nejméně pět věcí, je ti to jasné?" zavrčel Harry autorativně a Louis jen poslušně přikývl. "Je ti to jasné?" zavrčel důrazně Harry, dožadujíce se tak slovní odpovědi.

"A-Ano, pane," vykoktal Louis a Harry spokojeně přikývnul.

"Jsem za chvíli zpět." Za pas si svého chlapce přitáhl do příslibného polibku a následně odkráčel mimo Louisův dohled. Začal tedy prohledávat celé pánské oddělení. Ihned zamířil ke sportovnímu oddělení, kde chvíli jen bloumal, než narazil na pěkné šedo-černé adidas tepláky. Pousmál se a vzal si je. Objevil i tričko, které bylo v provedení dresu s logem adidas na rukávu, jinak bylo celé červené. Jenomže věděl, že potřebuje i formální oblečení, a tak přešel ke kalhotám.

Skončil nakonec s riflovými kraťasy a tílkem, které na sobě mělo potisk lesa. Zastavil se u věšáku s mikinou. Byla na pohled zcela obyčejná, šedá. Na prsou byl černý nápis British Rogue. Něco to v něm vzbudilo. Vzpomínku. Vzpomínku na to, když poprvé utekl od svých adoptivních rodičů a toulal se dva dny ulicemi Londýna, než jej našla policie a odvedla zpět domů.

"Líbí se ti?" Dvoje silné paže se mu zezadu obmotaly kolem pasu a on pocítil něčí horký dech na svém krku.

"Je drahá," zakňučel Louis. "A já už toho mám hodně."

"Jestli se ti líbí, vezmi si ji," políbil jej Harry do vlasů.

"Ale-"

"Budeš litovat, že sis ji nevzal," upozornil jej kudrnatý a Louis si povzdechnul.

"Dobře," vztáhl ruku k ramínku s mikinou a přiložil ji ke svému nákupu.

"Hodný kluk," zakřenil se Harry a políbil jej na nos. "Tak co? Vybral sis něco pěkného?" zeptal se, prohlížeje kousky oblečení, vybrané Louisem. Spokojeně pokýval hlavou a vedl Louise k pokladně. "Počkej mě venku," špitl k němu Harry. "A opovaž se zdrhnout," zasyčel mu výhružně do ucha před tím, než jej pobídnul směrem ke dveřím. Louis stuhle vyšel před obchod, kde se opřel o sloupek, který sloužil jako ohraničení chodníku před obchodem a čekal. Ani na útěk nepomýšlel. Nepotřeboval si dělat ještě větší problemy a navíc neměl kam jít. Neznal tohle velkoměsto. Ztratil by se tady dřív, než by se stačil dostat dostatečně daleko od Harryho a ještě by hrozilo, že ho tady někdo v nějaké temné uličce znásilní a následně zabije. Okrádat ho, by bylo zbytečné. Nic neměl.

"Něco jsem ti koupil, Little-one," přišel k němu Harry s potěšeným úsměvem z toho, jak je jeho chlapeček hodný a čeká.

"A co?" zeptal se zvědavě brunet.

"To je překvapení. Večer ti ho ukážu," usmál se tajemně starší a v jeho oči zajiskřily podivným plamínkem.