Hostage ILSI

26

"Páni," vydechl Louis, který čekal na Harryho v chodbě. Byl nejvyšší čas vyrazit a Zayn už venku zařizoval odvoz. Sledoval, jak Harry elegantně schází schody. Jeho obličej byl zahalený v bílé masce, ale i tak podvědomě tušil, že má na tváři ten svůj potěšený úšklebek.

"Takže Fantom opery?" pozvedl brunet obočí a celého kudrnáče si detailně prohlédnul. Netušil, ajk se zvládl tak rychle převléct, ale neviděl na něm jedinou chybičku. Pohledem nakonec zakotvil na rudou růži, kterou kudrnatý třímal v ruce.

"Pto tebe." uklonil se před ním Harry, jakoby byl vážně nějaký kníže či co. Působil tak elegantně, až mu to vyráželo dech.

"D-Děkuji," zamrkal a opatrně převzal růži, i když byla zbavená trnů. Byl o to smutné. Zbavil růži trnů, tak jako jeho zbavil svobody.

"Tady," Harry podal Louisovi rudou škrabošku se zlatým vzorem, která ladila k jeho vestě. "Chci, abychom k sobě ladili alespoň trochu," vysvětlil. "Nasaď si ji," přikázal. Louis jej poslechl, i když s lítostivým píchnutím u srdce, jelikož musel nechat doma svůj cilindr. Jinak by to bylo příliš přeplácané, a tak se musel spokojit pouze se škraboškou, která mu z poloviny skrývala obličej.

**

Vyhazovači, kteří byli kupodivu také převlečeni v maskách, jim otevřel dvoukřídlé dveře a vpustili je tak do velkého sídla, ve kterém se maškarní ples konal.

"Drž se u mě," sykl kudrnatý muž Louisovi do ucha, až sebou cukl, jak panovačně jeho hlas zněl. Jenomže mu to nemohl mít za zlé. Barák byl plný lidí a Harry měl o svého chlapce strach. DObře věděl, že jej nesmí spustit z očí, jelikož by se mu tady mohlo snadno něco stát. Nevypadalo to tak, ale tohle nebyla zrovna vyraná společnost. Už na první pohled tad i pod maskami spatřil spoustu známých tváří, od jeho lidí, až po různé spojky, informátory, partnery či konkurenci. Bylo to tady téměř přeplněné zločinci, což jej nutilo přitáhnout si k sobě Louise za pas pevněji k sobě. Nemohl nic riskovat. Bohužel věděl, že jeho partner bude mít čas až po oficiálním přípitku, který proběhne nejdřív za půl hodiny, až dorazí poslední opoždění hosté.

"Zayne, udělej průzkum. Chci znát každou hrozbu. Buď pozorný," rozkázal kudrnatý Střihorukému Edwardovi ve spolčnosti Kleopatry. Obavy černovlasého byly správné- neladili k sobě. Dočkal se pouhého přikývnutí a už sledoval, jak se černá postava opatrně prodírá davem, snažíc se nikoho nezranit břitvami, které měl místo prstů.

"A my si půjdeme zatančit," promluvil směrem k Louisovi, který se doposud krčil u jeho boju, ořes ramena měl přehozenou čenrou hedvábnou látku, která byla součástí Harryho převleku.

"Netančím," zamračil se mladší, ačkoli to nebylo vidět, když byl zahalen pod škraboškou. Věděl, že odpor je marný, ale nemohl si nechat ujít možnost odmlouvat. Měl to v povaze.

"Se mnou ano," usmál se sebevědomě Harry a už jej táhle směr parket ve velkém sále, ve kterém zněla podivná hudba, která se podobala té barokní. Netušil, co budou tančit a bylo mu to fuk. Nechtěl tančit.

Pomalu se začali pohybovat a on hned v první příležitosti stoupnul Harrymu na nohu.

"P-Promiň," zašeptal roztřeseně s pohledem upřený na své nohy, aby měl možnost je alespoń nějak kontrolovat.

"Dívej se mi do očí," poručil měkce kudrnatý a ukazováčkem pozvedl Louisovu bradu tak, aby se jeho hlava mírně zaklonila a jeho modré očí se setkaly s těma jeho, zelenýma. "Přesně tak," pochválil ho, když provedli krok bez toho, aniž by Louis nějak zapackoval nebo mu opakovaně šlápl na nohu. "Nech se mnou vést. Vnímej ruka na mém pase, dobře? Dívej se mi do oší a buď v klidu. Nic to není," uklidňoval jej tichým chraplavým hlasem ,který mohl slyšet jen Louis, k němuž mluvil. Svíral pevně jeho pas a něžně naznačoval, kam budou vést jeho krkoky. Sice se sem tam stalo, že mu brunet přišlápl špičku nohy nebo udělal krok na špatnou stranu, ale učil se rychle. Brzy se ladně pohybovaly po jejich malém prostoru, který si na tanec vymezili. Mladší se utápěl ve smaragdových očích toho druhého a zcela se oddal jeho pohybům. Najednou se cítil tak lehký, jakoby mu jejich elegantní pohyby ubíraly na váze a on se poamlu vznášel. V břiše měl motýlky pokaždé, když se na něj Harry jemně usmál v povzbudivé myšlence, že to dělá dobře.

Bylo to úplně jiné, než sex. Zdálo se mu to dokonce daleko intimnějším. Jejich pohledy, zapletené do sebe. Těla natisklá těsně k sobě tak, že cítil teplo sálající z Harryho hrudě. Kroky byly perektně sladěné na milimetry a oni se pohybovali s veškěrou lehkostí a ladností, jakoby nic nevážili. Hudba se ladila s tlukotem jejich srdcí a jejich tanec se tak stával elegantnějším a procítěnějším. Louis nic jiného nevnímal. Jen oči kudrnatého, jeho ruce, které jej pomalu vedly tancem a růžové rty roztáhlé v jemném úsměvu.

Nechtěl, aby ta chvíle kdy skončila. Nesměla. Protože on si v tu chvíli uvědomil, jak se na kudrnatého dívá. Už to nebyl ten krutý bezcitný únosce, kterým se zdál. Louis se v duchu musel zasmát nad podobností Harryho a Fantoma opery.

Jako Raoul padl do spárů fantoma a on dal půvabné Christine na výběr: buď si ho vezme a nebo on Raoula zabije, až nakonec vyhraje a dívka si vybere jej, aby jejího milého ušetřil. Nakonec se však ve fantomovi probudí kusek lidskosti a on si uvědomí lásku mezi Christine a Raoulem. Nechá je, aby zůstali spolu a sám zmizí.

Tak se Harry první zdál, jako netvor, který Louise uvězní, vezme mu jeho život svobodu a vše, co mu kdy bylo drahé. Avšak teď měl pocit, jakoby byl někým jiným. Byl jeho tajemným, citlivým, ochranitelským krásným princem, kerého v životě dosud postrádal.

A tak si najednou uvědomil, že si nepřeje, aby mu Harry zmizel ze života tak, jak tomu bylo na začátku. Probouzely se v něm city, kterým se chtěl za každou cenu bránit. Jenomže pomalu ztrácel naději. Byl okouzlený, zbaven dechu a veškerých zábran. Oddal se Harrymu více, než kdy před tím, kdy to bylo pouze po tělesné stránce. Teď mu podával své srdce na dlani přesně tak, jako tu růži.

Zbavena trnů, bez možnosti se bránit. Jen své růdé měkké okvětní lístky vystaveny na obdiv, nabízející svou omamnou vůni a krásu jako vše, co má a kdy mít bude.