Hostage ILSI

31

  

   30. října 2008 Austrálie, Sydney

   Po až nekonečně dlouhém pobytu v Miami, se konečně hnuli. A k Louisově neštěstí, až příliš daleko. Pro bruneta byla cesta opravdu náročná, ale za těch několik hodin přišlo párkrát i menší rozptýlení v podobě obšťastnění svého pána, který mu to vše oplatil. Když vystupovali z letadla, zrovna svítalo a Louisovu tvář osvítilo probouzející se sluníčko, které on přivítal jemným úsměvem.

    "Necul se, jak malé děcko a raději nastup," zavrčel muž stojící u auta, které je mělo dostat z letiště a Louis v něm okamžitě poznal Bažiňáka. Zajímalo ho, jak dlouho už v  Sydney je. Všiml si, že i Zayn je doprovází na jejich cestách, ale nikdy ne ve stejném letadle. Vždy se objeví až na místě. Trochu jej zamrzelo, že je tady místo černovlasého tento otrávený kretén.

   "Také tě rád vidím," zamrkal na něj Louis a nasedl do auta, kde už na něj čekal Harry.

   "Co jste si vy dva udělali?" zabručel zamračený kudrnáč. Louis netušil, ke komu z nich byla otázka mířena, a tak raději mlčel, prtoože jinak by musel utrousit něco, co by se rozhdoně ani jednomu z nich nelíbilo. Raději se zadíval z okýnka a pozoroval ubíhající cestu. vždy snil o tom, že Sydney navštíví, ale rozhodně si to nepředstavoval za těchto podmínek. Ignoroval rozhovor Harryho s Bažiňákem sedícím za volantem a sledoval váhled na Sydney Opera House, když přejížděli přes Harbour Bridge směrem do centra města. Musel se sám pro sebe pousmát, protože tohle město měl vždy v lásce a teď tady konečně byl. Třeba mu Harry povolí, aby se porozhlédl po městě nebo aby si alespoň jednou zaplaval v moři. Klidně ať na něj dohlíží deset chlapů, jen si chtěl tohle město užít.

**

   "Vítej v tvém prozatímním domově... opět," vydechl Harry, jako pokaždé, když otevřel dveře od jejich nového obydlí. Louis přemýšlel, jestli to není snad poprvé, co mají byt a ne nějakou velkou vilu či dům. Louis už na to neodpovídal, jen prošel, vzal si svoji tašku, kerou sem Nick donesl a čekal, až mu Harry ukáže jeho pokoj, ve kterém nejspíš opět sráví nejvíce času.

    "No tak, Little-one," kolem jeho pasu se zezadu obmotaly Harryho pevné paže a na rameni mu přistál drobný polibek. "To se ani neusměješ?"

    "Jak dlouho tady budeme?" zeptal se místo odpovědi Louis s neutrálním výrazem. Měl pokoj s výhledem na Sydney Opera House a vlastně skoro celé centrum a byl útulný v příjemné modré barvě. Tentokrát zde nevoněla skořice, ale pomeranč, což mělo nejspíš co dočinění s osvěžovačem vzduchu postaveným na jedné z poliček, na kterých byly fotky moře a mušle. Přemýšlel, jestli si Harry ty domy a byty pronajímá nebo mu opravdu patří. Věděl, že ten v L.A mu patřil, ale o ostatních se nijak nezmiňoval.

     "Proč jsi tak nevrlý?" zamračil se Harry a hravý podtón v jeho hlase téměř vymizel.

      "Nejsem, Harry. Jen jsem unavený z letu," zahrál to Louis do outu. Ve skutečnosti se mu jen stýskalo a ještě více zmatenějším jej činilo to, že netušil, po čem přesnně se mu stýskalo. Prostě v hrudi pociťoval velké prázdno. Nejspíš mu chyběl Niall nebo snad domov. Možná to bylo tím cestováním, že neměl nikde stálé útočiště, a to jej rozhodilo. Vždy byl zvyklý, že se má kam vrátit. Někam, kde to bude znát a bude cítit teplo domova. Teď ten pocit jistoty postrádal. Jediné chvíle, kdy se to prázdno vyplňovalo bylo, když se mohl schoulit v náruči kudrnatého muže, který se na něj momentálně zezadu tiskl, což nebylo příliš často. Harry měl chvíle, kdy vyžadoval fyzický kontakt a zase naopak, kdy mu šlo jen uspokojit svoji sexuální chtíč a jít si po svém.