Hostage ILSI

23

Stále trčeli v Miami a Louise to už otravovalo. Měl prozkoumaný každý kout této vily a stejně tak to měl i se zahradou. Párkrát si dokonce šel zaplavat do velkého bazénu nebo využil posilovnu v přízemí, která měla k dispozici dokonce i saunu, ale i to jej omrzelo. Stýskalo se mu po malém domečku ve francouzském městečku Nantes, který obýval spolu s Niallem, po kterém cítil ještě větší stesk. Kdyby měl přístup alespoň k internetu, vyhledal by si Francouzské zprávy, jestli po něm náhodou Niall nevyhlásil pátrání. Už by to bylo po třetí za jeho život, co by po něm policie pátrala. Poprvé když zmizel po vraždě jeho rodičů, po druhé, když utekl od svých tehdejších adoptivních rodičů, ke kterým se už nevrátil a teď po třetí, když jej unesli Harryho poskoci. Nalhával si, že je pouze obyčejný člověk s prach prostým životem, ale jak tak vzpomínal... jeho život nebyl normální od jeho deseti let. Asi mu bylo už odjakživa určeno, aby byl jeho životem jeden veliký zmatený kolotoč, ze kterého se mu začínala točit hlava.

**

"Ahoj Zee," usmál se zářivě Louis na černovláska, který jej opět přišel hlídat. Harry šel pryč a chtěl, aby měl Louis alespoň nějakou společnost.

"Zdravím, Lou," mrkl a posadil se na bílý gauč v obýváku. Počkal si na bouchnutí dveří, aby se ujistil, že jsou sami a až pak začal konverzaci. Povídali si bezmála hodinu, než Louis vstal z křesla, kde byl dosud stočený a s pár křupnutími se protáhl.

"Zayne?" oslovil jej a už z jeho tónu a výrazu šlo poznat, že něco che. Vypadal jako školák, co žádá rodiče o kapesné, aby mohl jít se spolužáky do cukrárny nebo do fast foodu.

"Hele, ať je to aspoň něco normálního," ušklíbl se hnědoočko a věnoval Louisovi plnou pozornost.

"Pojď se mnou projít," zakňučel prosebně brunet a pomalu přešel k Zaynovi, který se zasmál v domnění, že chlapec vtipkuje. "Počkej. Jakože... ven?" zeptal se zaraženě, když si na Louisově tváři všiml, že to nejspíš myslí vážně.

Brunet otráveně mlaskl a protočil očima.

"Ne, do kuchyně, asi," odfrkl si drze. "Ano ven, Zayne. Víš, jak dlouho jsem nebyl venku na procházce? Už to budou dva měsíce, když nepočítám přemisťování se na letiště a z nich," postěžoval si mladší a žuchl na gauč vedle černovlasého, který mu věnoval lítostivý pohled. "Chci se jen projít," udělal psí očka, o kterých doufal, že na černovlasého zaberou. Na Nialla fungovala, třeba když chtěl vybírat film, který si večer pustí.

"Styles nás za to zabije," zamračil se nesouhlasně hnědooký, ale předem byl smířený s tím, že nakonec stejně bude muset zvednout zadek z gauče a jít Louise vyvenčit. "Fajn," zabručel po chvíli intenzivního působení psích oček ze strany Louise na něj a zvedl se. "Tak pojď. Ale hodinu maximálně, rozumíš?"

"Ano!" povyskočil nadšeně Louis a radostně zatleskal ručkama, jako dítě, kterému bylo povoleno jít na vysněnou atrakci. "Děkuji Zee!" skočil mu okolo krku a pevně sevřel. "Díky, díky, díky!"

"Dobře. Tak pojď," táhl jej ke dveřím, kde se Louis obul- Zayn byl opět ve svých botách v Harryho domě.

**

"To je úžasné!" poskakoval Louis kolem Zayna, který klidně kráčel uprostřed cesty s rukama zaraženýma hluboko v kapsách a hleděl před sebe. Věděl, že za tohohle bude mít průšvih, proto nedokázal sdílet s Louisem jeho radost. Měl štěstí, že Harry byl jeho přítel, ale i tak věděl, že je na Louise extra háklivý a jestli jej Zayn takhle vystavil možnému nebezpečí, ať už v podobě okolí nebo jeh o útěku- bude za to nést zodpovědnost. Jenomže když se podíval na bruneta, jak s širokým úsměvem balancuje na obrubníku s pažema roztaženýma a kroutí se pokaždé, když zavrávoral, musel se pousmát. Alespoň bude tahle rebélie oceněna.

"Zayne! Koukej!" hihňal se Louis, který momentálně vylezl na jednu z pouličních lamp, lemujících ulici a pevně ji objímal.

"Louisi! Slez ty pitomče!" sykl Zayn prudce se ohlížejíc, jakoby měl někde spatřit Harryho, jak je špehuje. "Něco si uděláš! No tak! Slez Lou," mračil se, když chlapec odmítavě vrtěl hlavou.

"Jen když protáhneš procházku," řekl umíněně a zpevnil sevření kolem lampy.

"Čtvrt hodiny," svolil Zayn po chvíli, co se snažil Louise od lampy odtáhnout, ale marně.

"Půl," houkl tvrdohlavě mladší.

"Zapomeň," odsekl naštvaně Zayn.

"V tom případě se vracíš domů sám."

"Fajn!" štěkl Zayn a divoce rozhdoil rukama. Louis se psokojeně usmál a poamlu slezl z lampy.

"Vidíš, že to šlo," mrkl, nevšímajíce si Zaynova podmračeného obličeje. "Máš cigaretu?" zeptal se po chvíli, kdy jen v tichosti kráčeli po prázdné cestě. Ulice byly potemnělé a osvětlené pouze pouličními lampami, z nichž na jednu Louis před chvílí vylezl.

"Co?" vykulil oči černovlasý. "Nevěděl jsem, že kouříš," zamumlal už o něco klidněji, vytahujíce z kapsy svých maskáčových kalhot krabičku cigaret, ve které skrýval i zapalovač.

"Jen občas," pokrčil ledabyle rameny a přijal nabízenou nikotinovou tyčinku, kterou mu Zayn následně zapálil. "Děkuju," zamumlal s již cigaretou sevřenou mezi rty a dlouze potáhnul. Černovlasý jej jen nevěřícně pozoroval a čekal, jestli se rozkašle. Ale nic se nestalo. JAkoby Louis kouřil každý den, spokojeně potahoval z cigarety.

"Ahhhh," vydechl uvolněně modroočko a sledoval oblak kouře, stoupající od jeho úst, jak se rozplývá v chladné večerní tmě. "Už jsem zapomněl, jak chutná svoboda," hlesl tiše.