Hostage ILSI

39

"Louisi můžeš mi říct, co to je?" rozhodil rozhněvaný Zayn rukama, když bruneta ubytoval v pokoji na hotelu, který vybrali pro následující dva dny.

"Už jsem ti to řekl!" ohradil se hořce brunet, který předstíral, že si skládá věci do skříně. Ve skutečnosti už to přeskládával po třetí, jen aby se vyhnul ostrému pohledu černovlasého muže, který jej momentálně probodával skrz na skrz.
"Je to mateřské znaménko," zamumlal lež, kterou narychlo vymyslel, jen aby nemusel Zaynovi převyprávět celou svoji minulost, kterou nepovažoval za zrovna vhodné téma na konverzaci.

"Takhle mateřská znaménka nevypadají, Louisi. Nedělej ze mě blbce," zavrčel naštvaně Zayn a založil si ruce na hrudi, aby dal najevo, jak moc je rozhořčený. "Je to cejch.To poznám. Nejsem debil," vydechl po chvíli ticha Zayn, už o něco klidněji. "Tak kde jsi k tomu přišel?"

"Nechci o tom mluvit," odsekl pobouřeně brunet a zavřel skříň.

"Budeš muset."

"Proč?"

"Pokud se to nedozvím já, bude to z tebe vymáhat on. Myslím, že ho bude velice zajímat, že jeho hračka už je ocejchovaná," ušklíbl se Zayn a Louis ho v tu chvíli nepoznával. Tvářil se tak... škodolibě. Plus to, jak jej nazval, ho zabolelo. Jistě, věděl co je a neopovažoval se nazývat nečím větším nebo důležitějším, ale od Zayna to zabolelo.

"Přece bys mu to neřekl," vydechl ukřivděně mladší chlapec.

"Nedáváš mi na vybranou," pokrčil nenuceně rameny černovlasý a dal se k odchodu.

"Zayne nedělej to! Prosím!" žadonil zoufale Louis. "Já nechci, aby se to Harry dozvěděl!"

"Co bych se neměl dozvědět?" Oba se zároveň otočili na příchozího kudrnáče, který za sebou zavíral dveře hotelového pokoje. Ani jeden se neměl ke slovu, což Stylese značně otrávilo. "Tak mluvte. Je mi jedno kdo. Jeden nebo druhý."

Zayn se už už nadechoval, že něco řekne, ale Louis jej zarazil varovným pohledem.

"Mlč," sykl výhružně, až to dokonce překvapilo i samotného Harryho.

"Nemám rád tajemství," zabručel kudrnatý. "Takže mluv, Louisi," pobídl chlapce, který se ovšem zdráhal.

"Sám se jimi obklopuješ," ohradil se Louis, odmítajíce Harrymu prozradit biť jen slůvko o jeho minulosti. Nehodlal to nikomu říkat. Držel to v sobě dlouhých sedm let a klidně to v sobě bude držet i dalších sto. Ani Niall se nikdy nedozvěděl celou pravdu. Ani policie, přestože se ho detektivové snažili zoufale najít a vyzpovídat. Ovšem po malém modrookém chlapci, jakoby se slehla zem.

Objevil se totiž až před dětským domovem ve vedlejším městě. Beze jména. Bez vzpomínek. Bez domova.

Louis tehdy ten hrozný zážitek v sobě blokoval. Nenechal vzpomínky na tu noc vplout do jeho mysli, a tak se stalo, že nebyl schopný nikomu říct, odkud pochází a co se mu stalo. Nebo jak přišel k té jizvě a jak přišel o domov. Sám to pořádně netušil. Až časem se ze svých nočních můr a ústřižků z novin dovídal, co se jeho rodině stalo. Vzpomněl si na toho muže.

Na vraha, který jako jediný krom Louise ví, co se v tu osudnou noc událo.

Brunet se svým způsobem bál, že kdyby o tom jen ceknul, on si ho najde a dokončí, co začal. Už jen z té zásady o tom nikdy nemluvil. I když to bylo sebevíc hrozné... nedokázal o svých vzpomínkách vyprávět.