Proč Já?

Před párty(1)

'Wow,to už je dneska?' Zeptala sem se spolužačky,která mě už asi před měsícem pozvala na její párty do jejich baráku.

'Ano už dneska.' vzdychla 'doufám,že tam přijdeš jde tam skoro celá naše třída,krom Marka ten jde s tou svojí do kina na Padesát odstínů šedi,prej ho strašně uháněla' zasmála jsem se.

'No jo,je to dost populární,ale nešla bych na to,prý to stojí za prd'

'Hele,neodrazuj mě od toho ano?Přijdeš teda?'

'No dobře,přijdu,ale v kolik k vám mám přijít?' Kdybych nesouhlasila nedala by mi pokoj,znám jí až moc dobře.Už od té doby co jsem jí poznala v prváku,chce přesné a jasné odpovědi.

'Hele lidi maj na pozvánce v 8,ale ty přijď dřív tak v 7,potřebuji pomoc.'

'Oukey,budu tam,tak zatím,musím už jít,pa' na rozloučení se vždy obejmem a ani tentokrát to nebylo jinak.

Doma jsem přemýšlela co si vezmu na sebe.. Nakonec jsem se rozhodla pro džíny a tričko s výstřihem,popravdě hodí se to snad všude,pokud nepočítám divadlo.
Bylo 7 hodin a já zazvonila u Julči,ani jsem se nenadála a už mě táhla dovnitř.
'S čím chceš teda pomoct?' Zeptám se.

'No myslíš,že si můžu vzít tyhle šaty?' Vytáhla nádherné modré šaty a já jen musela souhlasit. Pak vytáhla fialové a výslovně mi nařídila ať si je vezmu,že na ně někoho prostě musím sbalit. Ještě jsme si navlnily vlasy a šly k zrcadlu.

'No my jsme kočky nemyslíš?' Zeptala se mě s úsměvem.
'Určitě dneska někoho sbalíme' začneme se smát.

'Crrrrrr' zazvonil zvonek,strašně jsme se lekly,bylo přesně 8 a já se začala pomalu bát toho co se dneska stane..
Julča šla otevřít a pozvala je dál. Byli tam holky a kluci od nás ze třídy,ale přišli i lidi,které dneska vidím poprvé. No to to dopadne..