Proč Já?

Nečekané setkání(4)

Celou dobu jsem přemýšlela nad tím kdo to je,jelikož už nebylo vidět skoro ani na krok tak jsem mu neviděla do tváře.. Je to pro mě pan neznámý..

Musím ho najít a poděvat mu, nemůžu ho přece nechat odejít jen tak, to se prostě nesluší.. šla jsem se rozloučit s Julčou a vyrazila jsem domů.Bohužel když jsem od ní odcházela,potkala jsem Vadima..

"ÁÁáá tak konečně ses rozhodla od tamtud vypadnout a jít za mnou? To ti to trvalo" byl na mol a to celkem hodně.Chtěla jsem si ho nevšímat. Ale to byla chyba..

"Proč mě ignoruješ a jdeš dál?"

"Prosím,nech mě být..Jsi ožralej a jáá.. prostě..bojím se tě."

Chytl mě a přitáhl mě k sobě.Zvednul se mi žaludek jak to z něj táhlo..Chtěla jsem se odtrhnout,ale chytl mě pevněji za zadek a začal mě líbat..Což o to líbání to by mi možná ani nevadilo,ale nesnáším ožralé kluky..Líbal dobře..Ale musela sem se od něj odtrhnout,přece jen mám v sobě ještě trochu soudnosti.

Když jsem se odtrhla začala jsem rychle utíkat..Nechtěla jsem ho vidět.. Možná,že je fajn když nepije,ale pokud se takhle chová..Bude to těžký..Pořád po mě něco pokřikoval.
Běžela jsem za roh. Když v tom jsem do někoho vrazila a spadla sem na něj.
Celkem nešťatná nehoda. Rychle jsem se zvedla.

"Moc se omlouvám,neviděla sem vás,nechtěla jsem do vás vrazit" začala jsem se omlouvat a dotyčnému jsem podala pomocnou ruku.
"V pořádku,jéé to seš ty? Kde ses tady vzala?"
"Jirka?" zeptala sem se.
Jen přikývl.
"Odkud jsi běžela?"
"No..Utíkala jsem před Vadimem..Bojím se ho.. " Strašně se mi třásl hlas..Začala jsem brečet..

"To bude všechno dobré..Neboj se" šel ke mě blíž a objal mě.
"Děkuji ti..Jsi strašně hodnej..Ikdyž mě vůbec neznáš.."
"Neděkuj jsi milá holka..Hele tady máš moje číslo, a kdyby něco,zavolej mi nebo napiš,já už musím běžet.."
"Děkuju..Dobře promiň,že tě otravuju.. Tak pa" Dal mi pusu na čelo a odešel.A já vyrazila domů.