Proč Já?

Zvonek(5)

Další den

"Crrrr" bylo kolem 7 hodiny ranní,když se rozdrnčel zvonek. Asi nějakej chytrák,co mě chce vytáhnout ven. Vzala jsem si něco na sebe a šla po schodech dolů otevřít. Ale nikdo tam nebyl,nejspíš si ze mě někdo vystřelil.

Tak jsem si šla zase lehnout do vyhřáté postele.
Asi po 10 minutách se zvonek rozdrnčel znova.Tak jsem se zvedla a šla ke dveřím,ale nikdo tam nebyl. Tak jsem schválně počkala u dveří,a když jsem viděla stín,ihned jsem otevřela a uviděla Vadima.

"Co tady děláš? A proč na mě pořád zvoníš?!"

Zrovna jeho bych tu nečekala,malá děcka možná ano,protože ty většinou zlobí a jsou brzo vzhůru.
"Jen tak se tě nevzdám chápeš? Když je něco moje je to prostě moje! Zamiloval jsem se do tebe." Rekl smutne.
"Já jsem tvoje ale nikdy nebyla! Ano začátek párty s tebou byl fajn,ale jak jsi se choval potom,fakt jsi to celkem přehnal.!"

"Vážně se omlouvám,za svoje chování..Jen chci být s tebou.Prijdes mi jako super holka.Prosím dej mi druhou šanci."
Kleknul si na kolena a zacal me tam prosit at mu dam jeste sanci.. nakonec jsem teda svolila a rekla at si stoupne,objal me a zeptal se jestli bych s nim sla do kavarny ve 2 hodiny. Souhlasila jsem.

Ve 2 hodiny jsem prisla do kavarny a uvidela ho s kytici ruzi..
"Prosim prijmi mou omluvu a kytici za me vcerejsi chovani,opravdu me to mrzi."

"Uz jsem ji prijala dneska,jee moc dekuju,jsi milej,ale uz se prosim nechovej tak jako vcera."
Chytil me za ruku a rekl "ja vim,jen si chci byt jistej,a chci se zeptat nechtela by jsi se mnou chodit? Slibuju ze uz se tohle nikdy nebude opakovat" souhlasila jsem ale jen pod podminkou ze uz se to opakovat nebude.
Byl to krasny den s nim.. Muzu rict,ze je fajn. Vim,ze je mozna divne,ze jsem mu rekla,ze s nim budu chodit,ale ja verim na lasku na prvni pohled.. Ikdyz tahle byla spis na druhy,ale to se stane.

Sli jsme se projit,a kolem nas sly nejake holky. Vazne pekne.. A on se s nima zacal hned bavit a zadat je o telefoni cislo. Prisla jsem si trapne.

"Hele to je tvoje holka?"zeptala se ta blondyna.
"Ne neni,to je jen kamaradka" kdyz jsem to slysela,myslela jsem,ze me klepne.
"Hele uz musim jit,ty kamarade!"
Aniz by si vsimnul toho,ze jsem odchazela, a pak jsem to videla.. Libal se s tou blondynou..Se slzama v ocich jsem to nedavala.. A i presto,ze jsem skoro nevidela na cestu jsem utikala domu.

Kdyz jsem dorazila,hned jsem sla do koupelny. Vypadala jsem strasne.Omyla jsem si oblicej,napustila si vanu,pustila depresivni pisnicky a brecela.. Jak se clovek muze zklamat 2x v jednom cloveku?.. Nechapala jsem to.. Je pravda,ze me pred nim Jirka varoval,ale asi jsem vazne moc duveriva.. Mela bych s tim neco delat..Vylezla jsem z vany a sla si lehnout.. Okamzite jsem usla.