Proč Já?

Oběd (26)

Máji pohled

Vyrazili jsme v 11 hodin, Jirka ridil opatrne a ja se na nej divala, jak se soustredi na jizdu.
Nejspis ma nejake spatne zkusenosti, jelikoz jsem videla jak mu po tvari tece slza..

"Co se stalo?"

"Coby?"

"No vidim jak ti tekla slza po tvari.."

"To se ti jen neco zdalo"

"Ne nezdalo"

"Muzes bejt zticha?! Musim se soustredit" vyjel po me.

Podivala jsem se na nej.. a radsi jsem nic nerikala.
Celou cestu k mym rodicum mezi nama bylo citit velke napeti.

"Uz jsme tady"

"Jirko.. Muzeme se tvarit prosim normalne?"

"Dyt se tvarim normalne"

"Ne to teda netvaris"

Prisla jsem k nemu, objala jsem ho a polibila ho.
Trosku se pousmal, a sel zazvonit na zvonek.

"No konecne jste tady, tolik jsem se tesila " rekla mamka.

"Mamko tohke je Jirka, muj pritel. Jirko to je moje mamka Eva"

Podali si ruce a mamka nas vedla do obyvaku.
Jirka uz vypadal zase v pohode.
Ale porad mezi nami vladlo napeti, a popravde prislo mi jeste horsi nez v aute..Co se k sakru stalo?
Mamka se nas vyptavala jak jsme se poznali a tak.
Vetsinou se bavila spis s Jirkou.

"Crrrr" ozval se zvonek.

"Ja tam dojdu" rekla jsem, ale nikdo na to nic nerekl.

Otevrela jsem a co se nestalo, nikoho jsem nevidela.
Pak na me bafla teta.

"Fuj to jsem se te lekla"

Omluvila se a sly jsme dovnitr.
Mamka nam dala jidlo.
Jedinej kdo se tam s nikym nebavil jsem byla ja.
Obcas se me na neco zeptali ale jinak se bavili spise s Jirkou.
Mrzelo me to.. Po obede jsme se rozloucili a nastoupili do auta..
Celou cestu bylo ticho.
Bala jsem se promluvit.
Jedine co mi rekl bylo to, ze mam fajn rodice..

(Chci všem co tohle čtou popřát krásné Vánoce, snad se Vám splní to, co si nejvíce prejete) <3 :)