To ako vážne, Matúš?

2/5. Konečně spolu

Samozřejmě, že jste to odhadli správně a je to Matúš! :P 

,,Chcel som ta prekvapiť, moja," řekl a chytnul moje ruce, aby je zastavil, podíval se mi hluboko do očí a pak si mě přitáhl k sobě, aby mě mohl políbit. Byl to neskutečný pocit, konečně ho mám zase u sebe. Uvolnila jsem se. Po chvilce jsem se odtáhli. Filip tu už nestál.
,,Prepáč mi to. Mal som v pláne dojst, prijal som už včera a dnes som chcel byť už s tebou. Filip mi pomohol to zorganizovať, si rada miláčik?" zeptal se a dal mi pusu na čelo.
Zamračila jsem se.
,,Jsi hrozný! Tak jsem se na tebe naštvala a teď tohle. Miluji tě," řekla jsem a políbila ho.
,,Taky ťa milujem," opět mě políbil, pak mě vzal do náruče a nesl mě ke svému autu.
,,My někam jedeme?" zeptala jsem se udiveně.
,,Ku mne samozrejme. Mame veľa práce," řekl a postavil mě, aby odemknul auto.
,,Ale já nemám sbaleno!" vyhrkla jsem. Bylo mi jedno, že pojedu na Slovensko. Bylo jasné, že ho jen tak odjet nenechám, ale musela jsem si zabalit.
,,Len chcem popojsť, aby si tých tisíc tašiek nemusela dlho tahnúť," ušklíbl se na mě. Vyplázla jsem na něj jazyk.
Doma jsem se zbalila a hned jsme vyjeli, abychom byli brzy u něj. Když už jsme seděli v klidu v autě, chytla jsem ho šťastně za ruku a radostí se usmála.
,,Jsem ráda, že jsi to udělal," řekla jsem a pomyslela si, že mám úžasného a zároveň pěkně praštěného přítele.
Usmál se na mě, stiknul moji ruku a pak ji pustil, aby mohl v klidu řídit. Povídali jsme si o jeho dovolené, musela jsem mu naprosto dopodrobna vylíčit, co jsem dělala a měli jsme tak o zábavu na celou cestu vystaráno. Hlavně, že jsme byli zase spolu.

Po příjezdu do Prievidze jsme vyčerpáním padli hned do postele a v objetí usnuli.
Probudilo mě až ranní slunce, které proudilo do pokoje, někdo nezatáhnul závěsy. Vstala jsem a šla jsem zatáhnout, jelikož slunce nepříjemně svítilo do mých očí. Potom jsem se vydala do kuchyně, kde jsem se setkala s Matúšovou maminkou.
,,Dobré ráno," pozdravila jsem ji.
,,Dobre ránko, Hanni, tak ťa tu zasa mame?" zeptala se mě.
,,Ano, ano, zase jsem se vrátila. Jak se máte?" pokračovala jsem v rozhovoru a mezitím si vzala sklenici a napustila si do ni vodu.
,,Ale pekne, moja. Čakala som kým sa tu ukážeš, aby som ťa konečne poznala," povídala a už jsem si k ní sedala. Usmála jsem se. Byla strašně milá.
,,Vím, že jsme se předtím vůbec neukazovali. Matúš je strašně zaměstnaný," povzdechla jsem si.
,,To mi povedaj, stále a stále niečo s tým youtube. Už som skoro zabudla ako vyzerá," pousmála se.
,,Budu mu muset vynadat, aby se vám taky věnoval," přitakala jsem.
,,A to za niekoľko týždňov odíde do Trnavy na školu, ale čo mam povedať ja. Veď ty si ho už vôbec nemôžeš užiť, keď ste od seba tak ďaleko," řekla soucitně.
,,Čo to tu preberate?" vešel do kuchyně rozespalý Matúš.
,,Nič, nič, chvíľu sme rozprávali s Hanničkou o tom, ako sme na tom bité, keď ty si stále niekde preč," odpověděla jeho máma. Ušklíbla jsem se na něj.
,,Jasne, hlavne, že si rozumiete," řekl jen Matúš a začal hledat něco k jídlu v lednici.
,,Dáš si k raňajkám toasty?" zeptal se a podíval se na mě.
,,Jasně, zlato," odpověděla jsem a vstala jsem, že mu pomůžu je nachystat.

Po snídani a obvyklé hygieně jsme se vydali za Peterem do kumbálu, kde už nás očekával. Ihned jak jsme vstoupili, vstal a přiběhl mě obejmout.
,,Hanna, moja!" vykřikl a celou mě uobjímal k smrti.

,,Hej,hej. Hanna je moja priateľka," osočil se Matúš na něj a snažil se ho odemě odtrhnout. Zasmála jsem se a Peter předstíral uraženost.
,,Iba mi chýbala moja kamarátka," odpověděl s lehkostí a Matúš do nějrádoby praštil. Sedli jsme si na pohovku a začali jsme vymýšlet, copodnikeme. Celý den jsme v podstatě proflákali a nic zvláštního se dáse říct nestalo.