To ako vážne, Matúš?

2/7. Odloučení

Na konci měsíce
Měsíc v Trnavě uběhl neskutečně rychle. Zažila jsem toho tolik. S klukama jsme chodili neustále do rádia, pořádali párty na bytě nebo chodili do klubu, naučila jsem je uvařit pár jídel, aby neumřeli hlady, flákali jsme se po městě, nakupovali, točili jsme videa. Ne, pořád jsem se v žádném neobjevila a neměla jsem to ani v plánu, ale byla to zábava. Neskutečně jsem si to užívala. S Matúšem jsme si užívali každou volnou chvilku a s Peterem jsme se neskutečně sblížili, stali se z nás skvělý přátelé a já byla strašně ráda. Peter mi v podstatě nahrazoval Filipa, kterého teď uvidím po tak dlouhé době. Dnes totiž jedu zpátky domů. Začíná mi škola, bohužel. A tak se budu se Slovenskem a s klukama muset rozloučit a neskutečně mě to děsí. Děsí mě to vzhledem k našemu vztahu s Matúšem, jelikož netuším, jak to zvládneme.

,,Láska moja, ser na školu, budeme spolu," povídal mi Matúš, když jsme balili moje věci a uklízeli zároveň. Matúš mě opět vezl domů autem, takže jsme spolu mohli ještě strávit nějaký ten čas.
,,Jsi vtipálek, zlato, kéž by to šlo," řekla jsem sklesle a přišla ho obejmout.
,,Vieš, aké to bude složite, bez teba," povzdechl si a dal mi pusu do vlasů.
,,Zvládneme to," ubezpečovala jsem ho. Přitiskla jsem si ho pevně k sobě a několik minut jsme jen tak stáli ve společném objetí.
,,Najradšej by som ťa tu zamkol a držal pod zámkom aby som ťa mal len pre seba," řekl pobaveně i smutně zároveň.
,,I já bych si to nechala líbit, ale chce to jen čas a zase budeme spolu,"snažila jsem se to nějak odlehčit.
Dobalili jsme a vydali se k autu. Jakmile jsme naložili všechny věci,čekali jsme ještě na Petera, který si musel pro něco skočit do obchodu, abychom se pak mohli rozloučit a odjet.
,,Holala," přiběhl k nám s rukami za zády.
,,Pre teba, moja," dal ruce před sebe, kde měl velký balíček plný kinder vajíček. Rozesmála jsem se.
,,Aby si mala niečo dobre na cestu a aj niečo na hranie na domov,"vysvětloval Peter. S úsměvem od ucha k uchu jsem ho objala.
,,Děkuju, Peter, budeš mi chybět," řekla jsem ještě a pak jsme si dali pusy na líce.
,,Šťastnú cestu a čo najskor si napíšeme," mával nám, když jsme odjížděli.Měla jsem úplně slzu na krajíčku a to jsem se teprve loučila s Peterem. Jsem zvědavá, jak bude probíhat loučení s Matúšem.
Celou cestu jsem se snažila udržovat konverzaci, která by nám nepřibližovala odloučení a celkem se nám to i dařilo.
,,A jsme tu," povzdychla jsem si po těch několik hodinách cesty, které najednou utekli tak hrozně rychle.
,,Doufám, že tu přespíš, přeci nepojedeš další nekonečnou cestu, ještě bys pocestě usnul," řekla jsem hned.
,,Samozrejme, stále sa ma nezbavíš," pousmál se Matúš.
Pomale jsme přijížděli k mému domovu. Vystoupili jsme, pobrali tašky a šli dovnitř. Nikdo se tu nenacházel, což bylo naprosto obvyklé, takže jsme nakráčeli do mého pokoje, odložili tašky a opět se k sobě přivinuli. Ve společném objetí jsme se dostali na postel, kde jsme vyčerpáním jen leželi, objímali se a zahrnovali se příjemnými polibky.
,,Som strašne rád, že ťa mám," řekl mi Matúš do ucha.
,,A já jsem tak ráda, že jsi si mě našel," odpověděla jsem mu a smála jsem se mu do rtů.
Ve společném objetí jsme po chvilce usnuli.
Ráno bylo celé rozlámané a já se neskutečně děsila chvíle, kdy Matúš odjede. Jakmile jsme se vzbudili, zašli jsme si do jedné z mých oblíbených kaváren na snídani, abychom si udělali ještě příjemné dopoledne.
Pak jsme se ruku v ruce procházeli po Brně a vrátili se k našemu domu. Neskutečně dlouho jsme se loučili a pak Matúš musel odjet, jelikož cesta netrvala chvíli a nechtěla jsem aby dojel až někdy večer,i když jsem se ho nechtěla zbavit.
Jakmile odjel, začala jsem brečet a přitom jsme se nerozešli. Jen jsem se děsila následujících dní bez něj.