To ako vážne, Matúš?

9. Nespi

Uff, nejdelší část zatím, ale poměrně dlouho se tu nejspíš neobjeví další, protože mám hodně částí rozpracovaných do příběhu Nejlepší kamarádi(kdo nečetl, zkuste, jde taky o youtubera).

,,Ano, Matúš?" vstoupila za námi do předsíně postarší žena, v červeném županu s blond sepnutými vlasy, lehce unavená, ale i tak s úsměvem na tváři.
,,Ach, dobrý deň," všimla si mě a zarazila se, ale stále se přátelsky usmívala.
,,Dobrý den," pozdravila jsem ji a čekala, co Matúš řekne, abychom vyřešili tuhle nečekanou situaci. Obě jsme na něj pohlédly.
,,Mama, toto je Hanna, moje priaťelka. Viem, že je to narýchlo a že som ti o nej predtým nehovoril, ale Hanna je strašlivo stydlivá a tak sa bála, musel som ju donútiť," vysvětloval, proč si mě najednou přivedl domů.
Podaly jsme si tedy ruce na seznámení.
,,To si mi ale však mal povedať, Matúš. Nemám nič pripravené. Vieš, že takéto šoky mi nemôžeš robiť. Hanna, zlatíčko, čo to máš za priaťela," smála se na mě.
To jsem se už musela taky rozesmát.
,,Myslím, že jsem si nemohla vybrat lepšího. S kým jiným bych zažila takové dobrodružství," odpověděla jsem ji.
,,No ale tak nestojte tu. Ste isto unavený, po tej hrozivé ceste. Keď budete chcieť prikrývku, sú vo spálni a môžeme sa rozprávať potom," popostrčila nás a my poslušně došli do Matúšova pokoje.
,,Vidíš, hovoril som ti, že bude rada."
,,Je úplně perfektní," přitakala jsem mu. Položili jsme tašky konečně na zem a já se posadila na postel. Matúš mezitím odešel.
Za chvíli přinesl peřinu navíc, kdybych si prý dělala starosti, že musím být v objetí s ním. A to jsem si právě vůbec nedělala, chtěla jsem usínat ve společným objetí, i tak ta postel byla malá na to, abychom si v ní rozložili dvě peřiny a takhle se tam pohodlně vlezeme a nebude my vadit dotek našich těl. Možná jsem se na něj i těšila.
Takže jsem rozhodnutě peřinu, kterou mi vložil do rukou, položila na zem a vlezla si do postele pod peřinu jeho. Vyjeveně se na mě koukal, ale nic neřekl. Svlékl se a zalezl si za mnou. Čekala jsem až si lehne a pak ho objala, abychom leželi pohodlně. Ve vteřině usnul a já ještě přemýšlela, jak je tohle všechno neskutečné.

,,Vstávej Matúš, někdo zvoní," drcla jsem už asi potřetí do Matúše, jelikož někdo strašně několik minut vyzváněl a Matúšova máma nejspíš nebyla doma.
,,Chmm.." odpověděl mi jenom.
Ani jsem nevěděla kolik je hodin. Neochotně jsem přes něj přelezla, natáhla si na sebe první tričko, které jsem uviděla a vydala se ke dveřím na chodbě. Koukla jsem do kukátka. Peter. Že mě to nenapadlo. Otevřela jsem mu.
,,Á nová paní domácá, čau, tak ako?" zeptal se mě hned a vešel dovnitř aniž by čekal na pozvání. Dobře, tohle bylo u nich asi normální. Skočil Matúšovi do pokoje a ani nečekal na moji odpověď.
,,Tu sa eště spí, to si robíte srandu," hulákal na celé kolo.
Vypadá to, že alespoň on se vyspal do růžova.
,,Snažila jsem se ho probudit, ale jenom mručí," vysvětlila jsem mu, proč si Matúš ještě vylehává.
,,To ho budeme musieť nejako zobudiť," přišel k posteli a poplácal ho po tvářích.
,,Hej, nechajte ma, som chorý," vymlouval se Matúš.
Podívali jsme se na sebe s Peterem a já se tedy přidala taky, sedla jsem si Matúšovi na břicho.
,,Au, nemôžem dýchať," prohnul se a rukama mě ihned stáhnul dolů, ale pak se vrátil zpět do své spací polohy.
,,No, Matúško, tak už dosť. Už to preháňáš. Máš tu spoločnosť, mal by si sa jej venovať a kto ti zariadil aby tu bola, no kto? Tak sa snaž si nás nejako udobrit, lebo my ideme preč," popostrkoval mě Peter ke dveřím a já ještě popadla svoji tašku s věcmi a zavřela za sebou.
,,Skočím si do sprchy a pak někam vypadneme," řekla jsem Peterovi, když jsem zahlédla otevřené dveře koupelny, takže jsem ji alespoň nemusela hledat. Peter se mezitím usadil na pohovce a pustil si televizi.
Sama jsem už taky nechtěla čekat až se Matúš uráčí.
Dala jsem si rychlou sprcha, osušila si alespoň lehce vlasy, natáhla na sebe své šortky a tílko a nanesla trochu makeupu, přeci jen bylo léto, nepotřebuji toho na sebe patlat tolik.
,,Můžeme jít," houkla jsem na Petera a začala se obouvat.
Peter okamžitě vstal a šel za mnou.
,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se hned.
,,Čo by si chcela?" odpověděl mi otázkou, což nesnáším, navíc, když to tu vůbec neznám.
,,Ty se ptáš mě? Já jsem schopná si jen tak sednout někam na louku a koukat na nebe," rozesmála jsem se a hned mě začala zase bolet hlava.
,,Fajn, mám skvelý nápad, ale je to kúsok cesty, keď to zvládneš," poškleboval se mi.
,,Tobě není blbě?" zeptala jsem se uraženě.
,,No, bol som celkom opitý, ale na mňa to toľko nepôsobí," stále vysmátě povídal.
Škaredě jsem se zamračila, ale jeho návrh jsem odsouhlasila. Cesta byla tedy opravdu dost náročná, jelikož jsme šli do kopce, ale přišli jsme do nádherné části města, kde byla krásná zeleň a zároveň příjemný výhled na širé okolí. Sedli jsme si do trávy a jen tak mi Peter ukazoval, kde se co nachází. Nasávala jsem čerstvý vzduch, pokaždé když lehce zafoukal vítr a odpočívala.

,,Necháš sa teraz pozívať na pizzu do kumbála?" ptal se mě Peter, když jsme se rozhodli, že už vyrazíme zpět, jelikož jsme tu strávili celé odpoledne. Měli jsme si toho tolik, co říct, že nám ten čas strašně rychle utekl.
,,Jasně," souhlasila jsem a byla nadšená, že mám v sobě tolik elánu.

,,Môžem poprosiť o dve pizzi číslo päť ?"hlásal Peter do mobilu naši objednávku. Došli jsme do kumbálu, což byl prostě takový fajn pokoj, ve kterém byla dokonce elektřina a umyvadlo. Ano, netušila jsem, co je to kumbál, dokud mě sem Peter nedovedl a nevysvětlil mi, že zde tráví s Matúšem spoustu času a natáčí většinu videí.
Mimochodem Matúš nám stále nebral telefony, takže jsme se už ani nenamáhali.
,,Čo keby sme natočili nejaké video?" zeptal se Peter, když ukončil hovor a vytahoval z malé chladničky něco k pití.
,,Ne!" rázně jsem řekla. Trochu ho to zaskočilo.
,,Prečo?" opatrně se zeptal. Musela jsem vypadat docela naštvaně.
,,Nechci v tom všem být taky. Uděláme si zážitky jinak a ne nějakými videi na youtube." Nechtěla jsem se objevit ve videích a být středem pozorností, jako všichni, kteří s nějakými youtubery natáčeli. A mělo to i spoustu dalších výmluv, takže jsem se o tom už nehodlala bavit.
,,Dobre. Ja ťa nútiť nebudem. Tak asi radšej popijeme a tak rozně, čo ty na to?" navrhl tedy. To už znělo mnohem líp. Kývla jsem na něj a on vytáhl zastrčené dva panáky a rozlil do nich Jacka.
,,Na druhou stranu, myslíš si, že je dobré, zase pít? Zítra prospíme celý den a minimálně jednomu z nás nebude dobře," začala jsem si uvědomovat.
,,Veď si dáme pizzu, budeme sa zabávať a určito nám tím pádom bude obidvom lepšie," filozofoval Peter.
Nedůvěřivě jsem na něj pohlédla a napila se.