To ako vážne, Matúš?

15. Rozhodni se

A je to tady vážení, blížíme se do finále, předposlední část. Užijte si to! :)

Hanna
Když jsem se probudila, vedle mě nikdo neležel, venku už byla tma a v bytě očividně všude taky. Slezla jsem z postele a posbírala své oblečení, které jsem si oblékla. Zašla jsem si do kuchyně pro vodu a zjistila, že je něco málo po osmé hodině večer.
Vrátila jsem se do pokoje, rozsvítila jsem, jelikož jsem chtěla najít mobil, abych zjistila, kde je Matúš.
Na mobilu mi blikala zpráva: ,,Som v kumbále, keď budeš chcieť môžeš prísť."
Zprávu mi poslal v osm, takže tam jistě teprve došel. Nejspíš za ním půjdu.
Po cestě do kumbálu jsem začala přemýšlet nad tím, co se stalo. Proč jsem se s ním vlastně vyspala? Vždyť jsem na něj křičela a najednou tohle? Opravdu mi přijde, že nevím, co vlastně chci. Přitom je mi s ním dobře. Po dnešním výstupu jsem ho tak strašně chtěla mít jen pro sebe a když jsme spolu pak společně leželi v posteli, cítila jsem se dobře. Zbožňuji, jak se na mě dívá a nechci od něj ani na chvilku utéct. Zbytečně jsem se rozčílila, ale musela jsem mu to říct, přeci jen jsme to mezi sebou neměli nijak vyřešené, šlo hlavně o nás dva a ne o ostatní. To mě asi zabrzdilo. Jenže jsme o tom ani neměli šanci mluvit. A to bylo špatně.
Blížila jsem se ke kumbálu, kde se svítilo, dveře byli otevřené. Nedivím se, venku bylo hezky chladno, na rozdíl od denních pařáků a tak tam musel být dobrý vzduch.
Slyšela jsem dva hlasy. Peter a Matúš samozřejmě. Na chvilku jsem se zastavila, tak aby na mě neviděli, chtěla jsem vědět, o čem se baví, abych jim tam hned nevtrhla. 

,,Matúš, tak mi to hovor už nie?" zeptal se na něco Peter.
,,Keď ti to hovorím, budeš si myslieť, že som chorý," odpověděl mu na to Matúš.
,,Preboha, ale takto nič nevyriešime. Ide o Hannu, to viem stopercentně, tak by si mi to mal povedať!"
Takže se baví o mě. Paráda. Nevěděla jsem jestli je mám přerušit a nechat je v jejich nevyřešeném problému nebo je poslouchat.