To ako vážne, Matúš?

8. Prievidza

Probudila jsem se kolem třetí ráno a začala si všímat toho, že jsem na začátku Brna.
,,My jedeme přes Brno?" rozespale jsem se zeptala zadumaného Matúše.
,,Áno, prečo?" lehce se zasmál, jako bych nevěděla, kde Prievidza leží. Ne, to jsem opravdu netušila, kde přesně se nachází.
,,Já jen, že bys mě mohl hodit domů nebo bych si alespoň mohla vzít nějaké věci," řekla jsem, jelikož jsem bydlela v Brně. Trošku ho to zaskočilo. Myslím, že se bál, že bych tu chtěla zůstat.
,,Iba si vezmeš svoje veci a pôjdeme ďalej, že hej?" zeptal se zkroušeně.
,,Ještě si to můžu rozmyslet, ale teď tě nasměruju," spiklenecky jsem řekla a dostala nás tak ke mně před dům. Vystoupila jsem a potichu se vplížila domů, abych nikoho neprobudila. Ještě stále jsem přemýšlela nad tím, co to dělám, ale začala jsem si pomale balit nějaké věci, které bych mohla potřebovat. Nevěděla jsem sice, jak dlouho se zdržím, ale rozhodně jsem nehodlala chodit ve stejném oblečení, nemít sebou potřebnou kosmetiku a další běžné potřeby, které jsem zvyklá používat. Nacpala jsem si celý batoh a jednu velkou tašku. Pomale jsem to táhla k autu. Hodila to vedle Petera a nasedla si vyčerpaně zpět.
,,Perfektne. Súdim, že množstvo veci je tak na pol roka," smál se Matúš.
,,To je tak na týden," zasmála jsem se já a dál si ho nevšímala, chvíli jsem sledovala cestu a pak si ještě na chvíli zdřímla.

,,Sme doma, sme doma, sme doma," hlásal radostně Peter, když uviděl nápis Prievidza. Začala jsem se vzpamatovávat a rozhlížet se všude kolem. Pomale mi začalo docházet, kam jsem to vlastně vycestovala.
Zaraženě jsem se koukla na Matúše.
,,Čo sa děje, moja?" zeptal se hned.
,,Stále si nemůžu uvědomit, že jsem s vámi opravdu odjela."
,,A ja stále neverím, že si súhlasila. Prekvapila si, hovoril by som, nás všetkých," podíval se dozadu na Petera, který pokýval hlavou na souhlas.
,,Si naprosto riadna. Toto by každý neurobil, natož pak baba. Ale tak o to vetšia zabava to teraz bude. Musíme vymyslieť, čo budeme robiť, ale teraz už sa teším do postele," povídal Peter a Matúš mezitím zaparkoval před bytovkou, v které nejspíš Peter pobýval.
,,Tak ja sa odpo zastavím a niečo podnikneme," vystupoval Peter.
,,A já jdu hádám s tebou?" zeptala jsem se Matúše, jelikož mi mohlo dojít, že budu u něj, když mě tu vlastně chtěl nejvíc on. Tedy usuzovala jsem z toho, co se mezi námi stalo.
,,Samozrejme. Som zvedavý, ako sa ti u mňa bude páčiť a či sa budeš páčiť mame," řekl jakoby o nic nešlo.
,,A do prdele. Tam budou vlastně i tvoji rodiče. No páni, na to jsem zapomněla. Nebudu ti přidělávat starosti?" zarazila jsem se.
,,Jasne, že nie. Mama bude rada, keď si privediem babu, čaká na to už veľmi dlho," odpověděl mi.
,,Ale," chtěla jsem mu vysvětlit, že spolu doopravdy nechodíme, pokud to nepochopil.
,,Matúši, doufám, že víš, že spolu nejsme? Že jsem s vámi jela jen na výlet?" snažila jsem se ujistit.
,,Ale jasne, veď hej, ale mame hovorím, že sme spolu, aby to nevypadalo akože spolu iba spíme, ale vlastne to by bola pravda, že?" řekl dotčeně a narážel na to, co mezi námi bylo.
Stále jsem chtěla aby si uvědomil, že na něco takového nejsem připravená, že se momentálně chci hlavně bavit, že mi vyhovuje to, že si společně užíváme, že máme prázdniny a nemusíme nic řešit.
,,Mohl by si mě pochopit? Známe se chvíli, někdy neškodí prostě se jen tak bavit. Proč se chováš jako ženská?" snažila jsem se to trochu odlehčit.
Nadechl se, zrovna jsme dojeli k jeho bytu a vytahovali z auta tašky plné věcí.
,,Máš pravdu. Prepáč. Dlho som tuto situáciu nezažil, takže som sa tím nechal trochu uniesť, lebo som si hovoril, že to bolo superské a že nemožem ihneď stratiť kontakt s tebou a trochu som to tým pádom prehnal," přišel ke mně a snažil se mě i s tou velkou taškou v ruce obejmout na znamení pochopení. Trochu se mi ulevilo, popadla jsem věci ze země a vydali jsme se k hlavním dveřím jednoho paneláku. Matúš odemknul, mlčky jsme vyšli do třetího patra. Začala jsem být čím dál víc nervózní z jeho maminky a přála si, ať se s ní nepotkám, ale to bylo samozřejmě nereálné.
,,Mama?" volal hned Matúš, jelikož i přesto, že bylo teprve kolem páté hodiny ráno, v jedné z místností se svítilo.
Tak nač to tedy odkládat, že?
Slyšela jsem kroky.