Jsem jiná, a to se mu líbí

KAPITOLA 4

7:30

BUDÍK

TYVOLE

Zvednu se a vidím se v mém velkém zrcadle na skříni, já mám zase ránu. Tak nějak se dám do kupy, koneckonců je to jedno, protože mi na tom vlastně nezáleží. Popadnu batoh, nasednu na kolo a jedu. Projedu kolem štěkajícího psa a kolem místa mého snad největšího trapasu v životě. 

Mám přednášku literatury. Literatura mě docela i baví a mám ji ráda. Dneska se povídá o nějaké knize co neznám, takže ji musím přečíst samozřejmě. Taky o ní máme napsat projekt. Ve dvojici. S opačným pohlavím. Panebože. Prý se máme rozřadit po hodině jak chceme. No super. Pěkně nám ten dnešní den začíná. Zazvoní a já chci rychle do knihovny a pak říct učiteli, že na mě nikdo nezbyl. Kéž by. Každopádně vyjdu na chodbu a snažím se najít nejbližší východ ven, protože je mi špatně z toho, že bych se měla zase s někým bavit. 

POZDĚ.

,,Ahoj'', pozdraví mě ten KLUK ze včera a usměje se. ,,Já jsem Brian'', s posledním slovem mi podává knihu. ,,To je myslím tvoje. Jak se jmenuješ ty?'', vezmu si knihu zpátky a chci utéct. Hodně rychle utéct pryč.

,,Kvůli tobě jsem si včera nemohla číst, díky'', řeknu a sama se divím, jak jsem mohla dát dohromady takovou větu. Usměje se, zase. 

,,Doufám, že jsi vymyslela něco, čím ses zabavila. Ta kniha je skvělá.''

,,Ty jsi jí četl?'' Zeptám se.

,,No jasně, nechala jsi mi ji. Bral jsem to jako..''

Přeruším ho. ,,Fakt se ti líbila?'' Ptám se s úžasem. Nikdo ještě nikdy nečetl knihu, kterou jsem v té době četla i já, protože nikoho nezajímalo co čtu. Přistihnu se jak se usmívám.

,,Konec byl trochu přitaženej za uši, ale bez toho by to nebylo ono. Anna je úžasná. A omlouvám se, že jsem našel tvoje místo, ale když budeš chtít, tak už se tam neukážu'', usměje se, trochu smutně a pak ještě dodá: ,,už musím'', otočí se a chce odejít, ale ještě na něj zavolám.

,,Briane? Přijď tam po téhle hodině, chci slyšet co si o té knížce myslíš. Teda..jestli chceš.'' Usměju se. On se taky usměje. Pak se otočím a jdu do knihovny.