Jsem jiná, a to se mu líbí

5.KAPITOLA

Koukám z okna na déšť co právě padá z nebe. Vždycky jsem si déšť představovala, jako zábavu andělů. Dají do kýblů vodu a pak to lijí dolů. Blbost. Pár kapek teče i po okenním skle u kterého sedím a vypadá to jako by to okno plakalo. Je mi z toho smutno. 

Přemýšlím proč jsem tomu KLUKOVI, Brianovi, vůbec řekla ať sem jde. Vždyť ho neznám. Lidi nesnáším. Konverzace mi nejdou. Uvažuji nad tím, že bych zmizela abych ho nemusela vidět. Jenže to by bylo ještě trapnější, než to včera. Takže asi nic. 

Čekám a sedím a vymýšlím co dělat a o čem si budeme povídat. 

,,Čau!'' Hupsne vedle mě na pohovku a já div nevyskočím z gauče. Usměje se, a když vidí, že mlčím, pokračuje.. ,,Řekneš mi konečně tvoje jméno? Nebo budeš tajemná dívka? Nemáš nějakou další knížku? Něco by se mi hodilo na esej. Jo a budeš se mnou dělat na tom projektu?'' Mele pátý přes devátý a já nevím na co odpovídat dřív a chci se smát, když si vzpomenu, že jsem přemýšlela o čem se budem bavit. Vždyť on je přímo granát.

Má hodně tmavé vlasy. Které si rozcuchal hned co vedle mě přistál. Víte co je na téhle škole asi to nejlepší? (kromě knihovny samozřejmě) Uniformy tu nosí jenom kluci. Takže má tmavě zelenou uniformu s logem naší školy a černé vansky. Dneska se mi moc líbí.

,,Noemi. Moje jméno je Noemi. Noemi Watttersová.'' Řeknu a uvědomím si, že toho říkal mnohem víc, ale já si na nic z toho nevzpomenu. Projekt!! No jo, jenže než stihnu pokračovat už zase mluví on.

,,Noemi? Moc hezký. Waters, nejmenoval se tak ten kluk v tom filmu?''

,,Jo, Hvězdy nám nepřály a Augustus Waters. Jenže já tam mám tři T.'' Začnu hláskovat mé příjmení a přijdu si jak idiot. Začne se smát.

dvojité vé á té té té é er es ou vé á

,,Aha, zajímavý.'' Směje se. ,,No a..Proč?''

,,Co proč?''

,,Proč ty tři t.'' Řekne a já neodpovídám, protože tuhle historku jsem říkala nejmíň stokrát a nebaví mě a je to ujetý. Chvíli je ticho. Já přemýšlím kolikrát jsem to už vyprávěla a Brian čeká na odpověď, které se nejspíš nedočká, což mu dojde. ,,A co ten projekt? Přemýšlel jsem a mohli bychom na něm dělat společně. Ještě jsem teda nečetl tu knížku, takže nevim o čem je, ale mohlo by to být fajn.'' 

Kývnu.

 ,,Dost toho namluvíš co?'' Ze široka se směje.

,,Dobře.'' Odpovím a nuceně se usměju. Fakt nechápu proč se pořád směje, ale jsem docela ráda, že mluví, že mluví pořád, protože horší než pořád mluvící člověk, je sedět v trapném tichu. Hodně mě zajímalo co řekne na tu knihu, ale stydím se teď znovu promluvit, ale nakonec to udělám.

,,Co říkáš na tu knížku?'' 

,,Začátek, jak Anna mluvila o svém dětství se mi fakt líbi..'' Začne mu zvonit mobil. Rychle stlačí zelené tlačítko, aby se to neozývalo po celé knihovně. Doteď jsme byli vlastně dost hluční. Teda, Brian byl dost hlučný. 

,,Hej Nicku?'' Řve šeptem. Slyším, co mu druhý hlas říká. Dost slabě, ale snažím se.

,,Briane?  Ella tě tu pěkně nahání kámo. Teď šla do jídelny a dost vyšiluje. Kde vůbec jsi? Dneska jsem tě ještě neviděl. Zajdem po škole ke mně?''

Brian se na mě nejistě koukne. Kývnu a usměju se a on se taky usměje.

,,Sejdem se před školou. Za Ellou zajdu. Zatim.'' 

Típne hovor. Nevím co říct a cítím se trapně, protože ví, že jsem celý hovor slyšela. Kdo je sakra Ella?

,,Už budu muset. Každopádně bychom měli začít dělat na tom projektu. Začnem zítra? Sejdem se zase tady?'' Kývnu a dělá se mi špatně, protože vím, že tohle místo už nikdy nebude jen moje. Klidně to může všem říct. Využije mě na úkol a když ho udělám, vezme mi tuhle skrýš. Chce se mi brečet a cítím, že se mi oči zalévají slzami. Kolena si stáhnu k sobě. ,,Jsi v pořádku?'' 

,,Měl bys jít, uvidíme se zítra.'' Řeknu.

,,Ahoj Noemi.'' Koukne se na mě a pak mi nejistě zamává.

Chvíli brečím a pak vyrazím na matiku. Celý den se táhne a já už chci být doma. Ne. Chci vrátit to ráno a nikdy nevyjet z domova. Nikdy nechci narazit do Briana a nechci, aby znal moje jméno a nechci s ním dělat ten debilní projekt.