Jsem jiná, a to se mu líbí

KAPITOLA 18

Šla jsem do obchodu nakoupit zbytek dárků a za zády jsem uslyšela jeho hlas. ,,Ahoj.'' Týden jsme spolu nemluvili. Nechtěla jsem se otočit, fakt ne, ale otočila jsem se. ,,Ahoj,'' nuceně jsem se usmála. V ruce držel plné tašky z obchodů a na sobě měl vánoční svetr se sobem. Bylo to směšné a naprosté klišé, ale asi to se mi na tom líbilo. 

,,Jak ses měla?'' zeptal se.

,,Fajn.'' Byl nádherný. Vlasy delší, oči smutné, ale zářivější, než naposled co jsme se viděli. ,,Ty?''

,,Taky, chtěl jsem se zeptat, nechceš přijít ke mně? Třeba dneska nebo zítra, to je fuk. Jen tak a-''

,,Dobře,'' panebože, souhlasila jsem. Vyhrkla jsem to dřív, než jsem si to stačila rozmyslet. Sakra. Sakra. Sakra. Ani to nedopověděl. Oči se mu rozsvítily jako hvězdy na noční obloze a úsměv se roztáhl po celé tváři.

,,Fakt?'' 

,,Asi jo,'' usmála jsem se a snažila se z toho vycouvat. Ten týden co jsme  se neviděli, se mi celkem dařilo, a i když jsem byla taková přešlá, bylo fajn neřešit tohle. Mám ráda svůj klid. 

,,Asi?'' ptal se stejně pochybovačným tónem jako já a už se neusmíval.

,,Stopro. No jo, jsou Vánoce ne?'' Rozesmál se a pak si mě jen prohlížel. Mám ráda, když si mě prohlíží. Jen on, nikdo jinej.

,,Tak jo, rád jsem tě viděl, Noemi. Zatim!'' Usmíval se od ucha k uchu.

,,Počkej!'' Moje zařvaní ho rozesmálo, a tak se zastavil a vrátil zpět ke mně.

,,Noemi chce, abych se vrátil? Ty jo!'' červenal se. Koneckonců já taky.

,,Kdy mám teda přijít? Abys byl doma nebo tak.'' Rukama jsem žmoulala svůj kabát, ruce se mi potily a tváře červenaly. Brian mě pozval k sobě domů. Jak bude vypadat jeho dům? Co jeho rodiče? Má bráchu nebo ségru?

,,Máš mobil?'' zeptal se. Zamračila jsem se na něj. ,,Takhle jsem to nemyslel,'' rozesmál se, ,,tady, jestli máš mobil, tak mi ho podej.'' Pomalu jsem vylovila svůj starý mobil z kapsy kabátu a podala mu ho do ruky, kolem které byly ověšené všechny tašky z různých obchodů. Nejspíš tam naťukal svoje číslo, pak se prozvonil a zase mi ho s úsměvem vrátil. ,,Napíšu ti.''

,,Tak jo, ahoj,'' obrátila jsem se zase zády a šla směrem k východu, kam jsem měla namířeno už před touhle konverzací. Byla jsem rudá a věděla jsem, že tohle mi chybělo,  i když jsem si celou tu dobu doma říkala, že ne, že bez něj je to lepší. Není.

'AHOJ NOEMI' mobil mi pípl hned co jsem vyšla ven. Rozesmála jsem a hned na to se ztišila, jelikož všude byli lidi a já se jen tak s mobilem v ruce smála. Vlastně..bylo mi to jedno. Seběhla jsem schody, nasedla na kolo a rozjela se domů.

Vrátil ses.