Jsem jiná, a to se mu líbí

1.KAPITOLA

Jako všechny holky, i já se poprvé zamilovala. Nebyla to sice láska na první pohled, ale dovolím si říct, že stála za to.  Takže Vám povím, jak ten příběh vůbec začal.

Jediné co dělám je to, že nedělám nic. Můj den začne zapnutím notebooku, kde si zapnu nové playlisty lidí. Vypiji kafe. Obléknu si něco, co zrovna není v pračce. Namaluji si řasenku, které si nikdo nevšimne, jen já a vlastně je mi úplně u prdele jak vypadám a jak mě ostatní lidé vidí. Pak nasednu na kolo a jedu do školy. 

Nejhorší část mého dne je škola. Fakt. A to nemyslím z důvodů, že mě nebaví se učit, že škola je hnusná a místo ní můžu spát, ale proto, že nesnáším všechny lidi v ní. Všichni se tváří jako největší kamarádi na světě a jen co dokončí školu, tak je tyhle jejich 'kamarádi' nebudou zajímat.

Takže, jmenuji se Noemi Watttersová a je mi 16 let. Chodím do dvanáctého ročníku dívčí školy, kde jsou i kluci. Tahle škola je divná. Má dvě budovy, jedna dívčí, Highs, a ta druhá chlapecká, Triumph, ale stejně je to pomíchané, a proto to nedává smysl a ještě ty debilní jména. Boha jeho. My jsme větší budova, tudíž sem chodí víc lidí, víc lidí znamená víc mé nenávisti k nim. Jediná místnost na téhle škole kam chodím dobrovolně je knihovna. Je obrovská a hlavně tam mám svoje místo, kde mě nikdo nevidí a já tam prostě sedím a čtu si nebo se učím nebo jím oběd. Většinu času ve škole pročtu. A doma vlastně taky.