Jsem jiná, a to se mu líbí

19.KAPITOLA

,,Dobrý den,'' pozdravila jsem zřejmě jeho mamku, která mi otevřela vchodové dveře od jejich starého, útulného a především malinkatého domu. 

,,Ty jsi Noemi? Ráda tě poznávám! Tolik jsem o tobě slyšela.'' Přitáhla si mě do svého obrovského objetí. Voněla skořicí a byla celá bílá od mouky. Bylo to zvláštní. ,,Pojď dál,'' zasmála se a omluvila, že mě ušpinila od mouky. Pak jsem uviděla Briana, jak jde ze schodů a usmívá se. ,,Jsi opravdu tak moc hezká, jak Brian povídal.'' Sekundu na to jsem zrudla a koukla na Briana, který se červenal snad ještě víc, otevíral pusu a zase ji zavíral, nevěděl co říct. Usmála jsem se na ni a pochválila obývací pokoj, který byl zařízen do útulno-starého stylu.

,,Upekla jsem nějaké perníčky, trochu jsem je spálila, ale-'' zasmála jsem se, naprosto černým věcem, které jsem jim ukázala, a ke mně se přidal Brian společně s jeho mamkou. Uf.

,,No tak, Brii, ukaž Noemi dům a dej jí něco k pití.'' Jeho přezdívka mě rozesmála, no, a taky ho přinutila zase zrudnout.

,,Jasně! Takže Noemi Watttersová, tohle je obývák, tamhle kuchyně,'' ukázal na místnost, kde už byla jeho mamka. ,,Tady záchod,'' ukázal vedle sebe a pak se vydal po schodech nahoru. Překvapilo mě, že by si o mně povídal se svou mamkou. Nemohla jsem to pustit z hlavy a tak nějak se stále usmívala. Nemohla jsem se přestat usmívat! Nemohla jsem zastavit tu červeň ve své tváři! ,,Pojď!'' zařval na mě seshora, když se už opíral o zábradlí a koukal na mě. Vyběhla jsem schody a on mě zarazil. Chytil mě za obě ruce a přitáhl k sobě. Zasmála jsem se. I on se zasmál. Chtěl mi dát pusu. A já se odtáhla.

,,Kde máš pokoj?'' vydala jsem se k prvním dveřím, co jsem uviděla. Byla jsem trochu vystrašená z toho, co udělal. Týden jsme se neviděli, je zamilovaný do někoho jiného, tak co zkouší? 

,,Tam ne,'' ukázal na první dveře u nichž jsem stála. Pořád stál u zábradlí s trochu překvapeným výrazem ve tváři. Popošla jsem k dalším. Hlavu otočila zpět na něj a zvedla obočí. Zakýval hlavou, že ne. Zasmála jsem se. I on se zasmál. Šla jsem k posledním dveřím, překvapilo mě, že je dům tak velký, z venku vypadal jako malinký, menší než ten náš. 

,,Tam taky ne,'' řekl hrubě a opřel se o zeď. Aha. Takže si mám vybrat do jakých vejdu nebo co? Pokrčila jsem rameny a taky se opřela o zeď. Stáli jsme opření o bílé zdi nad schody jeho domu a čekali. 

,,Noemi?'' zašeptal.

,,Hm?'' zvedla jsem zrak, který byl do té doby zabořený do tmavého koberce, a podívala se mu do očí. Vypadal vážně.

,,Omlouvám se a-'' 

,,Neni proč,'' řekla jsem jako by nic do vzduchu a odlepila se od zdi. Vím co by řekl, že se spletl a že tamtu nemiluje. Ale já to poznám. Poznám, když je člověk zamilovaný do někoho jiného. Prostě to poznám. Chvíli mlčel. 

,,Vlastně je,'' odpověděl mi. ,,Neřikám, že tě miluju. Nežádám tě o ruku. Prostě jsem se omluvil. Choval jsem se jako kretén, tak za to se ti omlouvám.'' Bylo to jak vytržený z románu a já byla ráda, že věděl co si myslim a odvrátil mě od toho. 

,,Pojďte si pro sušenky!'' uslyšeli jsme zezdola ženský hlas. V duchu jsem zajásala, že na nás zařvala. Stejně jsem nevěděla jak odpovědět. Nevěděla jsem vůbec nic. Netušila jsem co bude, až si ty sušenky vezmeme nahoru. Ani co bude pak. A zítra? Už vůbec.